Futbaloví chuligáni

Pro mě oproti originálnímu Hooligans (2004) je mi dílo Lexi Alexandrové filmově trochu bližší. Má lepší herecké obsazení, vztahy mezi postavami, více adrenalinu, emocí a velmi silný konec. Výborné sugestivní dílo. Film o světě, do kterého nemůže normální smrtelník nahlédnou. Tu to má přímo na podnose. (17.06.2012)

Tak tomuto poviem začiatok a zvrat ako sa patrí. Ešte ale nehovorím o filme. Začiatok na režisérskej stoličke ako tento by bol sen hádam každého filmového nováčika a zvrat o aký sa Elijah pokúša už dlho (vymaniť sa z podvedomia divákov ako malý a chrumkavý Frodo) sa konečne s veľkou parádou vydaril. Perfektný príbeh natočený tak naturalisticky reálne, že seriózne začínam uvažovať, či by som niekedy vôbec šiel na futbalový zápas s "ostrovmi". Ale samozrejme to má všetko hlbší podtón a krásny anglický prízvuk a slang. 85%. (26.12.2006)

Nic jsem od toho nečekal a dostal jsem hodně. Opravdu působivý a zábavný film. Elijah Wood zahrál výborně, možná právě protože se do role rváče typově nehodí. Charlie Hunnam byl taky hustej a typuju že tímhle filmem se prosadí. Nejlepším překvapením ale bylo když na mě z obrazovky vybafla Claire Forlani, kterou já opravdu můžu. (03.02.2006)

Tváří se to jako low-budget nezávislárna, avšak napěchovaná zajímavými hereckými jmény, která nezklamou. Přímočarý příběh o divokých fotbalových fanoušcích je zábavný, svižný a správně syrový, čemuž pomáhá dobré prostředí i obstojně natočené bitky. Hlubší smysl to nemá a závěr je obšlehlý podle x-krát viděného klišé, ale určitou sílu momentu přece jen Hooligans občas disponují. Na režijní debut OK. (16.05.2022)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)