Johanes doktor Faust

Tak tahle animace, mě vážně nesedla, všechno je to takové laciné a málo sugestivní. Ani celý příběh nemá na to aby zaujmul celou dobu. Celá ta narce je taková nemastná, neslaná. Průvodní slovo jakoby nebylo nikdy na správném místě. Pár zajímavých nápadů, bohužel nezachrání, celý můj filmový dojem z projekce. Pro mě hodně slabý a bezzubý loutko-divadelní pokus o ztvárnění této literární legendy. (27.09.2006)

První český širokoúhlý loutkový film. Asistent Emila Radoka byl začínající Jan Švankmajer. Nádherné, kouzelné, výtvarné řezbářské loutky s původními figurami tradičních loutkářských rodů Karfiolů, Maiznerů, Nováku a jiných. Tradičně překrásná hudba Zdeňka Lišky. Scénář vychází z textů starých loutkových her. Skvělá záležitost. (24.03.2011)

Radokova pocta starým českým loutkohercům, jejich fantazii a příběhům. Strašidelný příběh v luxusním jarmarečním podání dostává - zřejmě především díky Švankmajerově účasti - expresionistický, místy až surrealistický nádech. To, co zaujme především, jsou, svým způsobem na první pohled brechtovsky zcizovací momenty - tj. kromě velmi dobře zřetelných provázků vodících loutky i "ruční" zásahy do děje. Tento, jak se později ukáže, typický švankmajerovský styl dodává snímku zvláštní význam. Obzvlášť závěrečná demolice loutky, představující Faustův konec, je velmi působivá. (26.09.2006)

Johannes doktor Faus stojí na počátku fenomenální tvorby Jana Švankmajera - ten právě ukončil školu a spolupráce na filmu, kde byl jedním z loutkoherců, ho přivedla k Emilu Radokovi jako režisérovi filmu. Pro Švankmajera to bylo určující setkání, Radok ho v počátcích hodně ovlivnil a nasměroval. Řadu nápadů a postupů, které Radok nadhodil, Švankmajer později důkladně rozvedl ve svých filmech. Radokův film vychází ze staré hry, kterou kočovná loutková divadla hrála v 19. století a je poctou klasickým pimprlovým divadlům. Film využívá jen tu nejjednodušší animaci a účinku dosahuje kombinací prvků používaných v Laterně magice (Radok byl koneckonců jejím spolutvůrcem) a v klasickém loutkovém divadle. Statická kamera se často zaměřuje na detaily loutek, především na expresivní výraz jejich obličejů. Z laterny magiky je převzat princip černého divadla a lidských rukou zasahujících do děje. Loutky většinou ani nehrají, děj táhne hlas vypravěče. Přehazování dekorací připomíná výstupy jarmarečních písničkářů. Film je cenný zejména po výtvarné stránce a z historického flediska jako východisko k Švankmajerovu Donu Šajnovi. Celkový dojem: 75 %. (18.08.2008)

Pozoruhodný krátký film o Faustovi. Neříkám, že nejpovedenější. Celá ta loutková stylizace někdy nechtěně vyvolává smích a spíše připomíná Team America. Jinak je to ovšem pojato pro mě velmi zajímavě a docela rád bych se na to někdy podíval znova. Filmů s klasickými loutkami na vodítkách se moc nevidí. (06.10.2006)