Návrat domov

elikož ve filmu neviděli žádné válečné scény a celý film se odehrával většinou Americe, kde byla pochopitelně situace výrazně klidnější než ve Vietnamu, tak příběh byl velmi utahaný. Na což jsem u filmů, které ukazovali válku ve Vietnamu, nebyl zvyklý. Ale díky hereckým výkonům Voightovi, Fondové a Dernovi, byl film pro mě dostatečně zajímavý. Velmi se mi líbila hudba, která vybírala ze známých dobových hitů protiválečných kapel (Jafferson Airplane, Rolling Stone, Jimi Hendrix). Příběh mi bohužel přišel předvídatelný a obyčejný. (12.02.2018)

Tohle snad ani není protiválečné drama. To je příběh vyprávěný tak prostě, jako když člověk dýchá a přitom je to protiválečnější než všechny ty výbuchy a napalmy a nohy utrhané v přímém přenosu. Jenom kluci, kteří přišli o svůj bývalý život a iluze a nechtějí už umírat a zabíjet. Atmosféra doby je skvěle vytvořena písněmi a Jon Voight mi nikdy předtím ani potom nepřipadal tak sexy jako tady v roli Luka. Jeden z filmů, na který nikdy nezapomenu. (19.01.2010)

Film, ktery vas donuti premyslet o nesmyslnosti vsech valek. To, ze byl natocen pouhe tri roky od konce valky ve Vietnamu je z nej znat dodnes. Navrat domu je spise komorni dilo na minimalnim prostoru ( kdyz opomeneme zastavku v Hong Kongu ) a s malym poctem hercu. O to vice ma ale cloveku co rict, ma vybornou atmosferu, ktere napomaha skvely hudebni doprovod a hlavne herecke vykony Fonda a Voighta, kteri opravnene za sve vykony dostaly Oscara. (07.09.2009)

Famózní. Navdory či právě pro kontroverzi kolem postavy Jane Fondové. Návrat domů je zkrze ní ještě antimilitarističtějším (alespoň v politickém smyslu) filmem než jsou jeho souputníci (Vesta, Četa, Apokalypsa) přičemž od nejpodobnějšího snímku - Lovce jelenů - se liší úplným vynecháním války samotné ("Nedokážu popsat jaká je - vím jenom, že tak jak ji zobrazují v televizi to není" - kapitán Hyde) a jádro problému není trauma z násilí, zabíjení a smrti, ale ze zbytečnosti, podle Fondové dokonce zločinosti, takového jednání. Jak John Voight tak Jane Fonda odehráli vskutku oscarové party, jejich romanci jsem věřil od začátku do konce, včetně oné prazvláštní milostné scény... Poněkud těžší oříšek byl Bruce Dern, který měl příliš málo prostoru na příliš komplikovanou roli... A soundtrack hrající good ol´sixties... 90% (05.11.2007)

Halu Ashbymu se "Návratem domů" povedl mistrovský kousek - natočit naprosto jednoduchou formou obsahově nesmírně silný film, vskutku protiválečné drama bez jediné krvavé bojové scény, citlivě milostné drama bez vášnivých srdcervoucích vztahových klišé, film o naprosto obyčejných lidech, jejichž životy a sny fatálně zasáhne válka, která vlastně ani není >jejich< a s níž vpodstatě nechtějí nic mít. Muži mají jen pocit povinosti k vlasti a potřebu si dokázat svou statečnost a ženy jsou jen ty jednoduché paničky, co "byly vychované" k jejich podpoře a následování... Ale >osud< všechny zúčastněné donutí nejen nějak změnit své postoje ale i schopnost nastalé situace smysluplně řešit... Režiséru i ostatním protagonistům se navíc podařilo (i díky dobovým rockovým songům) skvěle vystihnout styl a atmosféru doby konce >šedesátých< let, kdy Válka ve Vietnamu vrcholila a Amerika ještě zcela neznala její možné následky pro ni samotnou. "Nejsem nepřítel, nepřítel je válka" - zazní při závěrečném střetu obou mužských >hrdinů< a v tomhle případě to vůbec nezní jako jen nějaká fráze. Tenhle návrat domů končí tragicky - a tak nakonec ve fatálním finále přichází další zbytečná smrt a snad nějak i symbolicky poslední pohled kamery končí na nápisu ve dveřích supermarketu: "Lucky - Out"... Tak... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno více tomu jak dvacet let v ČST i v kině, komentář zde po znovuzhlédnutí 6.9.2009 na ČT2 jako třináctý - 7.9.2009) (21.09.2005)