Levie srdce

První setkání Van Damma se Sheldonem Lettichem. A to doslova, protože spolu napsali také scénář, který je velmi originální. Spojení těchto dvou legend akčních filmů, bylo jednou z nejlepších spoluprací v daném žánru. A byl to právě Sheldon Lettich, který vrátil Van Damma po drogové aférce zpět. Po 11 letech od jejich prvního shledání (22.08.2003)

Zase mě jednou dostala stará dobrá VHS nostalgie. Tohel byl šlágr pirátskejch VHS za dob komoušů a ty časy, kdy jsme v počtu devíti parchantů na jeden pokojíček žrali JCVD každej kop se do mýho hodnocení prostě promítnout musí. S dějem si ani tentokrát mistr Belgie nelámal hlavu a vsadil na osvědčenej těžce originální model "smrt bratra", jako bejt bráška Van Damma, tak se klepu jak ratlík. Osobně tady ty sobouje považuju za tvrdší než třeba v Krvavým sportu, navíc prostředí poluučních zápasů je mě sympatičtější víc než klasiká aréna. Co se týče soupeřů, tak tady to není tak, že od začátku to jsou sračky a až ten psolední je king, on už ten skot byl drsnáček, tarzan taktéž, samozřejmě finálovej opičák myl o třídu vejš, ale jd eo to že člověk viděl přece jen víc výrovnanějších soubojů. Docela se mě líbila ta titulní mrcha, což ve Van Dammových filmech (těch prvních ) není tak častý jev, že by se v něm objevovala ženská, takže to je někdy docela homosexualismus sledovat zpocený gorily jak do sebe bušej a napínaj svoje svalíky. Co mě na filmech s JCVD fascinuje, že když někoho bouchne, je detail na jeho obličej a on se tváří jak kapr po souloži a ještě se mu klepe tvář, jak jak deset deka sulce. To si připadám jak v nějaký paradoii. Pan Stanislav Kindl mě upozornil samozřejmě s dostatečným počtem urážek mé osoby, že jsem tento film nemohl sledovat za komoušů, protože je z roku 1990, má samozřejmě pravdu, pirátská VHS na který jsem film viděl mě zmátla, ale nic to nemění na tom, že jsem byl překvapen kolik urážek a osobních výpadů na mou osobu Stanislav Kindl vypustil ze svých úst, tam kde stačí prostě upozornit a říct "hele máš tam blbost" si člověk musí přečíst odstavec plnej nenávisti, osobních urážek a žluče. (01.07.2013)

JCVD je sladkej a náhoda tomu chtěla, že jsem se k filmu dostal dnes, pár hodin po tom, co Jiří Pomeje absolovoval operaci hrtanu a už nikdy nikoho nenadabuje. Ale ten film je natočenej příšerně. To je skoro čítanka toho, jak se příběh dělat nemá. JCVD "vystupuje" v Americe z lodi a rozhlíží se v ulicích - brrrrr. (20.01.2018)

Kýč není v kopáčově filmografii ničím výjimečným a na choreografy měl (kromě Krvavého sportu) vždycky docela smůlu a tak se žádný z jeho fláků neskví bůhvíjak památnými bojovými scénami. Lví srdce mne ale vcelku po letech překvapilo, možná to bylo i vcelku životnou postavou zmrzačeného manažera Joshui, ale já nebyl z celé té nanicovatosti nijak zvlášť otrávený, byť tedy slaďounká neteřinka byla na pěstičku.  Souboje pak té krásy sice příliš nepobraly, ale zase jich bylo dost, odehrávaly se v pestrém prostředí i oděvech ( bazén a plavky, to nevymyslíš) a  proti neandetrálci jsem Žánovi ten palec i držel. Tři nezávadné by byly tak akorát, ale proč zase jednou lehce nepřidat. (04.08.2023)

Film prostě jen koukatelný pokud čekáte na ty souboje. Nic jiného. Lví srdce je totiž první a jediný film co jsem viděl ve dvou verzích. V každé z nich vystupuje Cynthia (Deborah Rennard - nevím proč není na seznamu) charakterově malinko jinak. V jedné je mrcha od začátku... v druhé se z ní mrcha teprve vyklube potom co je postelově odmítnuta). Vážně zajímavé :). (17.07.2012)