Krstný otec II

"Nechci zabít všechny. Jen své nepřátele." Úžasný. Neuvěřitelný. Nikdy bych nevěřila, že se dvojka Kmotra dokáže vyrovnat brilantní jedničce. A přitom mám pokračování stejně ráda, co je lepší si netroufám odhadnout. Pro Kmotra II jsem ale přece jen měla trochu usnadněné podmínky, neztrácela jsem se v postavách jako v jedničce, ani jsem se nakonec nerozhodla před dokoukáním přečíst knížku, abych pochopila děj. Tedy jsem ani předem neznala dějové zvraty. A závěr? Krásné, prostě krásné... a navíc skutečně srozumitelné. Vývoj postavy Michaela Corleona je podán naprosto přesvědčivě a mimořádně zajímavě, když jsem si jeho obraz zarmouceného muže v závěru srovnala s tím klukem ze svatby z prvního dílu, začala jsem ho až litovat. A ta krásná italština! Nemůžu si pomoct, ale zdálo se mi, že se v pokračování objevuje mnohem víc, navíc jak z úst Pacina, tak i De Nira zní více než příjemně. Co dodat? Kmotr II je obrovským soubojem dvou herců, kteří patří mezi nejlepší (nejen mafiánské) herce, jací se kdy narodili. Roberta De Nira a Al Pacina. A tentokrát De Niro Pacina možná skutečně přehrál. To ale rozhodně neznamená, že by vás Pacino jediným pohledem nedokázal naprosto uzemnit. Nádhera, nádhera... "Otec mě v této místnosti naučil řadu věcí. Říkal mi: 'Drž se přátele blízko u těla, ale nepřátele ještě blíž.'" (14.12.2007)

Pokračovanie pre mňa najlepšej mafiánskej ságy všetkých čias. Aj keď sa tu možno ponúka druhý diel porovnať s tým prvým, nemyslím si, že je to až tak dôležité. Pohybujeme sa totiž už na takej úrovni, že nejaké plusy a mínusy medzi oboma snímkami naozaj nehrajú žiadnu rolu a strácajú sa v oceáne spoločných pozitív. Rovnako dobré, rovnako geniálne obsahovo pútavé, rovnako mafiánsky strhujúce, rovnako emotívne, skrátka po všetkých stránkach dokonalé. (11.11.2015)

Souhlasím s Civalem. Kmotr II je jakousi nástavbou původního filmu, která není dostatečně obsahově nabitá, což kompenzuje zbytečnou rozvláčností. Mnohem lépe působí "vedlejší" příběhová linie vzpomínající na dětsví Vita Corleona (čtenáři knihy vědí). Nebýt propracovanější výpravy a s tím spojeným ještě krásnějším vizuálem, než byl ten, co zdobil původní film, těžko by se objevovala tvrzení, že pokračování je lepší. Je to sice natěsno, ale přesto raději zůstanu u čtyřhvězdí... (20.09.2007)

Druhá návštěva u Corleonů dopadla nad má očekávání, že se bude jednat jen o umělé prodloužení mafiánské ságy. Patrně díky fenomenálnímu šeptání Vita juniora jsem dospěl ke kacířské myšlence, že tohle je ještě o kousek lepší než jednička. Přesto jsou ty tři hoďky dostatečně dlouhé na to, abych stihl několikrát zazívat a nenápadně zatlačit ručičky na hodinkách směrem k závěrečným titulkům. (21.07.2011)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)