Pomáda

Tohle je taky těžké... co dělá dobrý muzikál dobrým muzikálem? Je to příběh?(Tanec v temnotách) Herecké výkony?(All that jazz) Romantika? (Moulin Rouge) Poselství? (Všichni říkají miluji tě) Vtip?(South Park:Peklo na zemi) Pohádkovost? (My fair lady) Tanec a choreografie?(Top hats). Asi od všeho trochu... hlavní však jsou PÍSNIČKY. A ty jsou v Pomádě nezapomenutelné... Co z toho, že z těch předchozích kategorií nemá Pomáda skoro nic... Je to slizké a naivní, ale zábavé... Mám to rád, už jenom proto, že jsem to miloval jako malý a na soundtrack si vždycky rád zakřepčím, ve snaze "válet to jak Travolta". P.S.: Grease is the word! Teď jsem měl možnost vidět Pomádu na plazmě s domácím kině a v dobré náladě - no, totálně to se mnou šilo... Jdu na 80% (05.07.2006)

Pomádě jsem nikdy na chuť nepřišla. Možná proto, že jsem jako první viděla Horečku sobotní noci a ta mi sedla na první dobrou. V Pomádě mi vadí, že: středoškoláci mají očividně všichni nad třicet, scénář je primitivní až to bolí, pitvoření všech mě otravuje (ne, žánr muzikál nemusí být blbý. Vážně ne!), Olivia Newton- John s ofinkou je vyplesklá stará- mladá tuctovka bez jiskry. Je děsná, i když ji v závěru namastí šminkama... Dávám dvě hvězdičky za jednu píseň a za Travoltu. (10.12.2017)

Vidět Pomádu poprvé celých 40 let po jejím natočení je vskutku nevšední zážitek. Nedovedu si ani představit, jak moc cool a vlastně celkově "určující" tento film na konci 70. let byl. I dnes se jedná o vcelku zábavnou, nadsazenou hudební komedii. Ke kvalitě písní nejsem schopen, ani moc ochoten se vyjádřit, ale Travolta má docela styl. Na film se mi podařilo koukat optikou tehdejší doby, a tak jsem si ho docela užil. Asi patří k takovému povinnému kulturnímu (kinematografickému) vzdělání... 7/10 (23.10.2018)

Je to překvapivé, ostudné, zvláštní, podivné či normální, že jeden z nejslavnějších muzikálů nefiguroval na mém seznamu zhlédnutých filmů?! A asi mě nepřekvapil ani výsledek. Plno písniček, některých až notoricky známých, příběh trochu pokulhává, tak trochu obrazy ze života studentů bez začátku a konce. No, ale když se díváte se svojí Láskou (Pomádu milující) v posteli v typicky listopadovém dni, tak se dá hodnocení zvednout minimálně o hvězdičku výš. (21.11.2019)

Bezstarostná prosluněná flákárna s 30tiletými středoškoláky, veletuctem fajnových hlášek a nadýchaným antidepresivním soundtrackem. Nad ním už sice nějaký ten pátek klub náročných posluchačů zarputile ohrnuje ušní boltce, avšak jejich do rytmu se mimovolně vlnící končetiny vždy dávají jasně najevo, že tahle hudba je nedotknutelným rodinným stříbrem filmové zpěvohry. Ano, je to přeslazené, rozjuchané, směšné, ale o to právě jde! A ruku na srdce (nebo na poklopec), pánové - kdo z vás netoužil nonšalantně protáčet holky po parketu s grácií Johna Travolty? ;-) Na muzikály moc nejsem, ale tohle vážně můžu. Pomáda totiž dokáže krom účesu udržet i slunce v duši a to se počítá. A ještě něco: Lorenzo (t)Lamas!!! :) (12.10.2011)