Dracula

"Pitvať ju nechcem. Iba jej musím odrezať hlavu a vyrezať srdce." Úchvatné a omračujúce. To boli prvé slová, ktoré mi napadli pri sledovaní tohto úžasného retra za fajnových 40 miliónov. Coppola sa drží Stokerovej knižnej predlohy pietne, takmer akoby adaptoval Bibliu. Nezabúda sa pridržiavať pôsobivých historických reálií (Drakulov príbeh je inšpirovaný kedysi skutočne žijúcim Vladom Tepešom alias Narážačom alias Nabodávačom - rumunským vladárom, milovaným i obávaným, ktorý sem-tam rád obedoval uprostred smrteľného stonania na koly nabodnutých vojnových zajatcov). Zároveň Coppola nenechá ukrivdených ani fanúšikov „obyčajných“ hororov a ponúkne im plné hrste atmosféry, násilia, sexu a gotiky. Upíri nepatria k mojim žánrovým favoritom (tu by som skôr upriamil pozornosť na Mary Shelley, ktorú mal Coppola podobne, ako Draculu, tiež ultimátne sfilmovať, nakoniec sa však uspokojil s produkciou a réžiu prenechal Kennethovi Branaghovi). Napriek tomu dávam pred týmto filmom dole klobúk. Ak na tom budete podobne, odporúčam komiksovú novelu Dracula: Skutočný denník Jonathana Harkera od Radima Kočandrlea z r. 2005, líčiacu podľa mňa najpôsobivejšiu časť románu. (08.12.2007)

Děkuji pane Coppolo, že jste dokázal natočit Draculu tak, jak asi nikdo před Vámi. Byl jsem zcela vtažen do děje. Gary Oldman byl mysteriózní a charismatický a podmanivý. Winona Ryder byla okouzlující a roztomilá a svůdná. Atmosféra byla ohromující a zdrcující zároveň. Závěrečná vhodně načasovaná píseň od Annie Lennox "Love Song For A Vampire" mě ještě dneska (ano, i po 10 letech) budí ze spaní. Nebo mě snad budí nějaké divné píchání a svědění na krku? Teď vážně nevím, ale stejně ještě jednou děkuji. (31.07.2002)

Coppola, ac se pomerne presne drzi knizniho zpracovani, znicil prakticky cele pojeti Draculy, tak jak ho videl Stoker. Vyrazna vytvarna stylizace musi byt k smichu kazdemu, kdo kdy videl nejake opravdu kvalitni zpracovani (1931, 1958). Oldmanova kreace by byla bezchybna v pripade, ze by Dracula mel byt priteplaly chudak, ktery se utapi v sebelitosti. Nudna a nezabavna kravina, Coppola je trapny. (27.12.2004)

Francis Ford Coppola si na začátku devadesátých let udělal velice zajímavý pohled na hraběte Drákulu v čele s předními americkými a britskými herci. Musím říct, že mě film dokázal vcelku rychle upoutat. Vlkodlačí znásilnění třeba mělo koule, ale ve výsledku tenhle film obsahuje absolutně všechny prvky filmu, který by někdo jinej mohl nazvat brakem. Jasně, že úmyslně. O to zajímavější to je, ale o to víc mě mrzí, že tenhle film není čistý fantasy, ale spíš jenom parodie na fantasy. Všechno je to totiž až moc absurdní. Vlastně to není film, na který by se dalo dívat jen tak. Místy jsem dokonce přemýšlel, zdali je to vůbec film, na který by se dalo dívat. (01.11.2013)

Dokonalé. Jsem rád, že stále existuje někdo, kdo dokáže (či dokázal) říct ne CGI efektům a pěkně postaru ale efektivně, dokáže "vykouzlit" efekty, které nejsou k smíchu. Myslím, že Coppola cítil, že k jednomu z nejznámějších příběhů všech dob, se spíše hodí starší efekty než počítače a já mu za to děkuju, protože právě díky tomu film získal jedinečnou atmosféru. Při sledování tohoto snímku mě kolikrát napadlo, proč se dneska takovéhle filmy netočí, načež můj spolubydlící řekl něco vcelku zajímavého: "To víš, dneska lidi zajímá spíše budoucnost a zapomínají na minulost." Na tom něco bude, kolik se dnes natáčí sci-fi filmů z post-apokalyptického světa? No nic, o tomhle zde nechci psát, chci psát o tomto dokonalém filmu, ale vše už bylo napsáno. Geniální Oldman, dokonalý Hopkins, "nevinná" a překrásná Winona, ještě krásnější (škoda, že po tomto filmu nějak zapadla) Frost a mladý a ještě neotesaný Reeves. Tihle všichni přispívají k tomu, že Dracula je opravdu poctivým filmem, který ukazuje, jak velký a geniální režisér je Coppola. Jeho další nesmazatelná stopa do dějin kinematografie. Už asi pátá. 100 %. (13.07.2012)