Hrozba smrti

V paměti mi to uvízlo jako povedený akční nářez. Paměť je, jak se zdá, poněkud ošidná. Prostá béčková historka, několik hospodských rvaček, poněkud toporný všeuměl Swayze a úsměvné potřásání osmdesátkově načesanými hřívami. Nostalgicky mě to pobavilo a uvolněný ranař Sam Elliott neměl chybu, laťku v základní výšce průměru to však překonat nedokázalo. (14.03.2012)

První půlka áčko, druhá část béčko a to dost festové (hlavně ten konec, ten mě dostal - s tou policií to v Americe není zas tak horký, minimálně celej film se po potocích krve ukážou až na konci). Ale je v tom dobrá muzika (kapela v baru) a i ty rvačky jsou celkem zábavný.No, s odstupem a přivřenýma očima dávám 60% (03.02.2010)

Přesně tak bych si představoval akční béčko z konce 80.let. Záběry na luxusní auta, krásné dívky, hromadu akce a Patrika Schwayzeho v hlavní roli. Ale věřte mi nebo ne, ono to funguje. Dokonce lépe, než v nové verzi s Gylenhaalem. Tady jsem si postavu Daltona fakt oblíbil. Přidejte k tomu hláškujícího sidekicka Sama Elliotta (škoda, že nedostal více prostoru) a opravdu slušně nasnímanou akci a máte zaděláno na kvalitní jednohubku z této historické epochy. Jen v tom nehledejte nějakou přidanou hodnotu navíc. To tam za mě budete hledat marně. Za mě 6/10 (12.05.2024)

Taková blbinka s Patrickem, který tu připomíná Ferdu Mravence neboť je: vyhazovačem, lamačem ženských srdcí, cvičí tai-či, zašívá si vlastní tělo a zvládá více či měně úspěšně zachraňovat nejdřív jen jeden bar, ale pak rovnou celé město uzurpované místním bossem. Ale ono se mi to líbí - za prvé pro atmosféru, jaká se nese barem (vyhazovači jsou teda kousci) včetně rokenrolu v podání slepého Jeffa Healeyho a za druhé pro Sama Elliota, který ač ve vedlejší roli, byl pro mě no.1 - sexy vyhazovač se stříbrnými vlasy v černých hadrech, s jizvou na zvláštním místě - no nekupte to! (10.10.2004)

"Pane Daltone, můžete ke svému seznamu jedenatřiceti zlomenin, dvou průstřelů, devíti bodných ran a čtyř šroubů přidat devět stehů." Tady ovšem porcování Daltona zdaleka nekončí, protože si zajel do jiného města zažít stejný příběh a tentokrát to vzal osobně. Mně se ta proměna hříšného tanečníka v galantního ninju celkem líbila a kdyby to celé nebylo postavené na hlavu, tak bych byl ještě spokojenější. Ale osmdesátky jsou zkrátka osmdesátky a k tomuto kousku nemohu nic přihodit za nostalgii, neboť jsem ho neviděl ve správné době. (28.05.2016)