Napola: Hitlerova elita

Filmy jako je Napola mám velmi ráda, neboť zkoumají válku z pohledu buďto dětské, anebo mladistvé duše. A to už věděli i ve starověku, že proutek se musí ohýbat, dokud je mladý. Na Napolách byla z chlapců vychváváno budoucí elita. Na začátku je ve filmu jedna výstižná scéna, která si jen sama o sobě zaslouží přinejmenším 5*. Je to scéna uvítání ve škole, s patřičným německým nacionalismem, kdy všichni zpívají oslavnou hymnu o svém Vaterlandu. Scéna je dokonale působivá a jsem si zcela jistá, že v reálu před 60-ti lety byla taková věc působivá neméně... A film sám o sobě se sice tu a tam dopouští klišé, přesto díky vynikajícím hereckým výkonům Maxe Riemelta a Toma Schillinga nemohu jinak než za 4*. A navíc je tu i překvapivé jméno na postu režiséra - nečekala bych, že režisér prcičkovitých filmů "Holky to chtěj taky" etc. natočí něco tak vážného jako je Napola. (30.09.2005)

Aby se neřeklo, že jsem se poslední dobou koukám jen na horory a sci-fi, vybral jsem si tentokrát německý snímek Napola. Je to velice pěkný film o chlapci, který obdivoval svého vůdce, chtělo být jako on, ale čím více se o nacismu dozvídal, tím více pronikal do jeho tajů a začal jej nenávidět. On je celý film velice působivý a naprosto úžasným způsobem ukazuje, jak jsou z mladých chlapců vychovávání budoucí vůdci Třetí říše. V příběhu je skvěle vidět, jak byli mladíci manipulování, aby pevně věřili v sílu nacismu, který nelze porazit. Zfanatizovaní a nepřipravení se pak vrhali do různých prohraných bitev, což se ostatně dozvíme již před závěrečnými titulky. Již na samotném začátku se seznámíme s hlavním hrdinou, boxerem Friedrichem, kterému je nabídnuto studium na prestižní škole Napola ( Nationalpolitische Erziehungsanstalt), ze které každoročně vyjde spoustu lidí, které čeká zářná budoucnost. Tam se seznámí s literárně nadaným Albrechtem, jehož otec sní o tom, že ze syna jednou bude vysoce postavený důstojník SS. Jenže Albrecht má o své budoucnosti jiný názor a nenechá si narozdíl od ostatních vtloukat do hlavy falešné ideály, čímž se ostatně dostává do problémů. V tom momentu, kdy by si divák mohl myslet, že se film odehrává až příliš stereotypně přichází obrovský obrat. Friedrich přijíždí k Albrechtovi domů, aby popřál jeho otci, vysoce postavenému nacistovi, vše nejlepší k narozeninám. Obyčejná oslava se však moc nepovede a tak spolu chlapci po návratu do školy nekomunikují, do toho přichází první bojová akce. Naši hrdinové se tak pouští do lesa, kde mají pokud možno zlikvidovat ozbrojené vězně, kteří se tam rozprchli (vzhledem k situaci, v jaké se to odehrává je tato scéna zcela smysluplná). Byl jsem doslova šokován, jak silný v sobě tato bitva skrývá emocionální náboj. Dennis Gansel naplno využívá jejího potenciálu a uvědomuje si, že se nejedná o nějakou velikou akci, ale o bitvu, jejíž účastníci jsou vlastně ještě děti. Celkově se jedná o velmi povedený snímek, který kazí snad jen ten ne zrovna povedený konec, který působí poněkud useknutým dojmem. Ač ze zdejších komentářů lze vyčíst něco jiného, na mě Napola působila jako film s velice silnou kritikou nacistického režimu, pro který není II. světová válka jen kulisou. (29.03.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $144,254║Tržby Celosvetovo $3,764,219▐ Na Nemcov prekvapivo dosť sústredená réžia, aj keď zameraná skôr na jednú osobu ale aj tak ten výcvik upúta a dá sa povedať že primerane schladý. Troška iný pohľad na zákulisie vojny. /75%/ (31.03.2020)

Napola, škola ideologie. Škola, která brousí nevybroušené diamanty. Škola, která tvoří muže, aby mohli tvořit historii k obrazu vůdcovu, protože zakladatel historicky první tisícileté říše trvající nakonec zhruba jednu dekádu je přece nade všechny a nade všechno. Napola, škola nacismu. Film Dennise Gansela má v první řadě velmi poutavý námět, který by zaujal a nějaké ty plusové body urval i v momentě, kdy by scházela filmařská kvalita. Ta ovšem neschází, natočeno je to velmi dobře, když pominu scény z boxu, které kameraman asi nesnímal úplně střízlivý, protože taková nepřehlednost ve scéně, kde figurují pouze 2 postavy, to je na pováženou. Ale to je v tomhle případě vedlejší. (01.06.2013)

Natočit dobře vypadající film z druhé Světové války je snadné. Možná nejsnadněji vydobyté slzy diváků a ocenení ze všech kombinací žánrů. Proto Napola končí jako další nevýrazná dramatické devadesátiminutovka, která sice není sama o sobě špatná, ale vyřčeno už bylo zkrátka tolik, že její chabý námět nestačí. Chabé kulisy evokující televizní inscenaci, ne vždy nejlepší herci, jednostrané charaktery a velmi brzy odhadnutelná pointa. Napola přijde, řekne vám své poselstní, někoho možná a zaujme, ale brzy odezní a bude zapomenuta. Nic jiného si ani nezaslouží. (13.12.2009)