Dlouhá bílá nit

Je to neveselé, ubolené, pochmúrne, tragické, ale zároveň geniálne zrežírované a zahrané. Prehliadka silných a výrazných žien, nezaujímavých a nerozhodných chlapov. Atypické na dobu vzniku. Janka Roháča si dávam do hladáčiku, viac si ho preskúmam. PS: presne ako píše LiVentura: drsná patologickosť vzťahov. I mne bolo pri sledovaní hodne úzko. (17.09.2023)

Destruktivní typologie českého venkova v jeho postdubčekovském milieu. Dusivá atmosféra, jíž nakonec musí chtě nechtě podlehnout i onen podivuhodný milostný trojúhelník, prorůstá myšlenkami člověka a pomalu jej rdousí až do posledního živoucího nádechu. Plastický obraz tehdejší doby, která se zalykala v zoufalství, beznaději a vzájemné nenávisti. Jílkův příběh je mmj. vynikající galerií křehkých lidských charakterů ve skvělé interpretaci předních českých herců – na prvním místě se sluší připomenout Rudolfa Hrušínského, Slávku Budínovou a mladinkou Janu Šulcovou. Jak jednoduché je stvořit peklo na zemi. (01.08.2014)

"Nešťastná láska bolí jako smrt." To mě při sledování tohoto filmu zas hodně bolelo u srdce. Hlavně při pohledu na nešťastnou a často plačící vdovu Mařenku (famózní Slávka Budínová), které to věcné čekání, zda se její milenec František (hrozný slaboch v podání minimalistického Rudolfa Hrušínského) konečně rozhoupe a odejde od své hysterické ženy (velmi drsně ztrárněná figurka od Antonie Hegerlíkové), musí neskonale ponižovat. Na začátku má film v sobě docela i humor (viz třeba Mařenčina hláška vůči své dceři:"Furt tě vychováván ale pořád nejseš vychovaná…"), ale vše nakonec směřuje k tragickému vyústění. To předznamenají dva tóny (tercie - E/C), které nejprve hraje František neuměle na klavír a poté je Fišer nechává neustále opakovat v drsném fortisimu klavíru s ševelícím doprovodem. Celkově je sice Fišerovi hudby ve filmu spíše pomálu, ale výrazné je několikrát se opakující trubkové sólo. Výrazná je i role Mařenčiny dcery v podání půvabné Jany Šulcové, které na pozadí matčiny tragédie prožívá svou první (nemastnou neslanou) milostnou zkušenost. Tahle dějová linka má sice takové nejasné vyústění, nedává však člověku moc nadějí, že by aspoň dcera mohla mít (na rozdíl od matky) v lásce štěstí. Smutečný průvod tak uzavírá tento veskrze smutný příběh z Bohdalova, z vesnice o "třicet pět chalupách, třicet pět stodolách, třicet pět prasečích chlívkách..." " (08.11.2021)

Počáteční lehký humor, který nás přivítá v jedné malé vesnici s několika desítkami chalup, stodol a chlívů, se postupně mění v excelentní psychologické drámo, opravdu skvěle sepsané, veškeré dialogy i hlas svědomí našich postav, sehrané a nasnímané také úžasně, plus Luboš Fišer, že ano? Každý si zde určitě najde svého herce, ústřední ženská dvojice bezpochyby vévodí, ale co zde předvádí Antonie Hegerlíková, byl pro mne tak trochu šok, v tom nejlepším slova smyslu, zvlášť ta přímá konfrontace se sokyní... (04.11.2021)

Jánko Roháč opět zabodoval. Narozdíl od svých kolegů, kteří točili pro televizi několikrát ročně, Roháčova občasná televizní režie patřila vždy k tomu nejlepšímu. Na první pohled banální příběh byl postaven především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Slávka Budínová dostávala na přelomu 60. a 70. let ty nejkrásnější role a dokázala je využít do poslední kapky. Stejně dobře jí sekundovala mladičká a zdánlivě nezkušená Jana Šulcová. Tradičně vynikajicí Rudolf Hrušínský si vystačil téměř beze slov a jeho žena "ranařka" Antonie Hegerlíková rozmlátila byt obstojně :-) (04.06.2007)