Andrew, člen našej rodiny

Každý z nás má asi filmy, ktoré sú pre neho srdcovou záležitosťou. A každý človek sa k týmto filmom veľmi rád vráti, kedykoľvek má možnosť. Pre mňa do tejto kategórie spadá aj film "Bicentennial Man". Hneď na úvod potrebujem povedať, že mi neskutočne chýba prítomnosť Robina Williamsa vo filme a prial by som si, aby tu ešte mohol byť. Pretože keď vidím jeho filmy a počujem jeho humor, mám pocit, že svet je trošku krajším miestom. Neviem ako inak by som popísal moje dojmy z tohto filmu, pretože vždy keď ho vidím mám pocit, že sa cítim príjemne, no súčasne prežívam aj bolesť hlavných hrdinov. Najmä Andyho. Pretože smrť je pre nás prirodzenou, no súčasne každý z nás je nešťastný, keď stratí ľudí, ktorí sú mu blízki. Problémom ale je, že pre neho je čas (ako mu Sam Neill ešte v prvej časti povedal) nekonečný. A v každom momente si to uvedomuje. A oveľa viac v druhej polke filmu, keď už nemá dokopy žiadnu rodinu a uvedomuje si, že nikto z jeho priateľov a rodiny mu neostane. A to je veľmi silné. Čo ďalej na tomto filme funguje? Láska medzi ním a Portiou. Príde mi to maximálne úprimné. A rovnako aj priateľstvo medzi ním a Hailie Kate Eisenberg na mňa pôsobí maximálne úprimne. A okrem toho komédia. Ako by mohol tento film bez nej fungovať? Nie je to len dráma, ktorá ma správneho ducha, no Robin Williams ma v tomto filme dokáže ohromne rozosmiať svojimi fórmi. A nikdy ma to neprestane baviť. Vizuálne je film skvelý, masky a make-up sú podľa mňa vynikajúce. Keby možno mám povedať jeden malý problém, ktorý tu vnímam, tak by to bol asi fakt, že po rokoch na mňa prídu záverečné momenty možno trošku zbytočne emocionálne. Ale aj tak nemám pocit, že by boli nasilu alebo, že by nefungovali. Stále sú dosť dobré na to, aby som ich veril a mal z filmu pocit, že funguje. Zakončil by som tento komentár asi slovami, že som tento film miloval ako dvanásťročný chlapec a milujem tento film dnes. A po smrti Robina Williamsa ho pozerám asi ešte radšej. Pretože od toho momentu je pre mňa záverečná smrť Andyho Martina skutočnosťou aj v reálnom živote. Neumrela len moja obľúbená filmová postava, ale stratili sme navždy aj človeka, ktorý ho stvárnil. A nech si kritici hovoria čokoľvek, pre mňa je to Williamsov najsilnejší film. A rozhodne zo mňa dostal najsilnejšiu reakciu. A rokmi pre mňa nič nestratil. V osobnom TOP 11 Najlepších filmov sa umiestnil na 11.mieste Hodnotenie: A+ (19.05.2015)

Měl jsem tenhle film rád už poprvé, když jsem ho před několika lety viděl, a nic se na tom nezměnilo i po letech. Ten příběh je hodně zjednodušován a velké skoky vedou k tomu, že některé emotivní scény nevyznívají tak dobře, anebo naopak vyznívají moc chtěně, ale stejně je to nádherná ukázka toho, jak může vypadat láska a lidská/robotická zarputilost. Lidé mají rozhodovat o tom, kdo je člověk. Mají na to vůbec kompetence? (05.07.2015)

Bicentennial Man je příjemná rodinná "pohádka" o robotovi, jenž se chtěl stát člověkem. Na to, že je to na motivy povídky od I. Asimova, jsem čekal trochu něco jiného. Bicentennial Man je totiž klasický Columbus - v tom dobrém, i v tom špatném slova smyslu. Je to rodinná, přeslazená a dojemná rodinná podívaná v tom nejameričtějším pojetí. Herecké výkony jsou dost dobré - Robin Williams umí hrát až neskutečně lidsky a člověk mu to naprosto žere. Hornerova "dojemná" hudba je rovněž pěkná. (10.07.2012)

Romantická komedie o životě jednoho robota, který se snaží být člověkem. Přesto, že zde má hodně rozpolcené reakce, u mě jde jednoznačně o vynikájící film s hlubokou myšlenkou. A když bych ho měl srovnat se Spielbergovým A.I. Umělá inteligence vítězí Andrew ( a to mám Spielberga hodně rád) ! Je to prostě filmeček, který pohladí po duši a vhání slzy do očí.Všem fandům sci-fi a těm kdo ho ještě neviděli vřele doporučuji. (03.09.2003)

Isaacu, Isaacu, co ti to provedli! Normálně mi nevadí, když autoři z původní knihy něco změní, tentokrát si ale tvůrci vzali jen původní nápad a od základu ho překopali tak, aby to vyhovovalo publiku Chrise Columbuse (nic proti němu, Sám doma je můj oblíbený dětský film). Pár momentů sice potěší, nápříklad závěr, ale ta půlhodina před ním je pro někoho, kdo Asimovova Pozitronového muže četli, opravdu trudná. Když už se točí film podle knížky, tak by se měla uchovat původní myšlenka, téma. Tady udělali z humanistické sci-fi romantickou komedii. (05.11.2003)