Sindibádove dobrodružstvá

Jak se na kanadský devadesátkový seriál sluší, je to konina. V tomhle případě absolutní. Ale opravdu dementní. Nic jako příběh, charaktery, režie či triky radši řekněme, že neexistuje, ale to bych byl zlej. Všechno je totiž dohromady super, nebo prostě tehdy bylo, víme. Kam se hrabe Herkules i s celym svym Kevinem Sorbem. (05.12.2011)

Za mládí, jsem na tomhle vtipně založeném seriálu vyrůstal a neskutečně jsem ho žral. Od obrovských pavouků, kyklopů, zvířat, čarodějnic a jiných bytosti z pekla, na kterých zejména tento seriál staví, jsem obdivoval i další stránky, které nám jednotlivé epizody s chutí a dynamikou nabízely. Humoru je dostatek, hudba je výborná a o postavách nemluvě. Zejména Sindibád, jak jinak samozřejmě. Celkově je Sindibád opravdu zajímavým seriálem. (12.02.2011)

Nevidět to teď znovu po letech, tak by hodnocení bylo určitě vyšší. Ale teď už jinak nemůžu. A to i tak jsou ty dvě hlavně z nostalgie. Na základce jsem tenhle seriál milovala, líbil se mi dokonce ještě víc, než Herkules nebo Xena. To už je ale hodně dávno. Bohužel o nadčasovosti se u tohohle seriálu mluvit nedá. Přesto to byl příjemný návrat do dětství. (06.09.2012)

Ako malý, som tento seriál hltal rad radom. Každý víkend ráno som sa vždy tešil na Scooby doo, Tom & Jerry, Káčerovo, Xenu, Herkulesa a Sindibáda. Hoci kvalitatívne je ten seriál na veľmi tragickej úrovni, ale charaktery postáv, výprava a také celkové odľahčenie istých scén a napätých situácii dávalo tomu seriálu dosť dobrý šmrnc. Za mňa 75% :) (24.03.2023)

Ano, zápletky jednoduché, ano, triky taktéž, ano, souboje vesměs legrační. Přesto jsem tento seriál měla svého času daleko raději než Herkula, Xenu a jim podobné, dokonce jsem schopná se na něj bez duševní újmy podívat i po letech. První řada se mi zdála o něco lepší než druhá. Kdosi tu poznamenal, zda-li se u toho herci bavili. Kdysi jsem někde četla, že pro Jacquelline Collen to bylo splnění dětského snu, a Zen Gesner se prý vyjádřil, že nechápe, že ho za takovou skvělou zábavu ještě platí. A o to tu asi jde především. Ze seriálu dýchá taková zvláštní pohodová atmosféra. Samozřejmě, že se Sindibádem jako takovým, příběhy Tisíce a jedné noci nebo snad s arabsko-perskými či jinými reáliemi to nemá nic společného. Update: Po letech jsem ze zvědavosti shlédla poslední díly druhé řady, jejíž vysílání kdysi Nova kvůli změnám ve vedení k mé značné dětské lítosti zastavila. Díl s jakýmsi pseudořímským legionářem a údajnou egyptskou královnou mne v dospělosti vskutku pobavil, a několik stupidních dílů by se ostatně našlo i ve zbytku seriálu. Některým dílům (zejména první série) však přes jednoduchost zpracování danou minimálním rozpočtem nelze upřít jistou originalitu co do námětu, a celková pohoda daná pro změnu skutečným přátelstvím hereckých protagonistů ze seriálu sálá doposud. Zazněla znělka a bylo mi zase deset. Zklamáním pro diváky je bezpochyby nevyřešená záležitost s Maeve a Dim Dimem, Dermotem, Ruminou či vzkříšeným Turokem (neuvěřitelné, jak podrobně jsem si to ještě i po čtvrt století pamatovala!), neboť Sindibád se vypořádá jen s Rohatcem. Zbytek měl být ale údajně rozpracován v plánované třetí řadě seriálu. Turok nakonec napravený díky své druhé dceři Bryn a likvidace Ruminy mohla být možná zajímavá zápletka, avšak scénaristy zamýšlené směřování seriálu k severské mytologii a jeho navázání na nejdebilnější díl s mimozemšťany by jej poslalo do horoucích pekel, takže díkybohu, že tato třetí řada nikdy nevznikla a nám divákům zůstala milá vzpomínka z dětství. (26.01.2010)