Rocky

Rocky je pro mě doposud nejbližší Slyovou rolí, neboť je to jeho nejuvěřitelnější hrdina. Rocky není povrchní "boxovačkou", kdy outsider zvalchuje profi hráče, ale snaží se o hlubší pohled na jednoho prosťáčka, který uměl obstojně boxovat. Je slast sledovat životní příběh neúspěšného boxera, kdy se dvoří nevýrazné Adrian a snaží se s ní najít nějakou společnou věc, nebo kdy trénuje na svůj životní zápas. Tehdy si Avildsen vystřihnul jednu z nejlepších montáží, která kdy spatřila světlo promítačky. Pravý direct do mého srdce. (16.10.2007)

Šedý a průměrný příběh s legendární hudbou Billa Contiho. Stallone sám psal scénář a je to poznat. Tak dlouho Rocky opakuje, že je blbej, až mu to uvěříte. (Není to zas tak těžké, Sylvester je příšernej herec.) IMHO největší akademické šlápnutí vedle v dosavadních dějinách. Nechápu, jak může někdo dát Oscara snímku, v němž je v mnoha záběrech vidět mikrofon. Ještě, že ten závěrečný mač dost pochroumané hodnocení trošku napravil... (10.01.2005)

Využil jsem kino MAT projekce a šance vidět svoji oblíbenou klasiku alespoň v mini sále na plátně. Nadčasová a určující underdog story přebíjí všechny další sequely a variace především skromností, jak je civilní a upřímně milá, přičemž skvěle zachycuje 70’s městskou workin’ class mizérii, drsné časy ve Philadelphii (koliduje s érou hokejových hrubiánů) a bokem budí takový ten sportovní vlastenecký duch v "jeden za všechny". Plus prostě klíčem muzika a Stalloneho dobrácký blbečkovský charisma. (2011) (12.07.2018)

Tento film na mě zapůsobil velmi podobně jako Rambo. Představovala jsem si nabušeného Sylvestra, kterak od začátku do konce bude tvrdě makat na tom, aby se stal šampiónem a našlapanou podívanou v průběhu celého filmu. Rocky se zde nevyjevil, podobně, jako v Rambovi, tak tvrdou postavou, jak jsem očekávala. Víceméně celá hodina a půl je věnována vztahu s nemluvnou, šedou myškou ze zverimexu, v podání Talii Shire, kterou Sly neustále snaží zaujmout a získat. Očekávaný vrcholový zápas mezi Apollo Creedem mě obešel bez většího povšimnutí. Nějak mi tu chybělo napětí. Nejspíš jsem od celého filmu očekávala tu známou hollywoodskou velkolepost, kterou jsme všichni často krmeni. Nebýt znalostí okolo kultu Rockyho a osobnosti Sylvestra Stalloneho, soudila bych, že jde o průměrné a amatérské dílo nějakého neznámého člověka. Jde vidět, že scénář stvořil Sylvester za krátkou dobu a snažil se v něm přiblížit příběh obyčejného, bezvýznamného kluka s dobrým srdcem, co má rád box. Autobiografické rysy se nezapřou. Ale vezmu-li v úvahu, že Rocky je Stalloneova scénáristická prvotina a že dokázal sám stvořit legendární charakter, tak je tento film zvládnut dobře. Jen mi rozhodně nepřipadá, alespoň tento úvodní díl, natolik fenomenální, abych plně sdílela většinový názor v 87% hodnocení. Nejspíš ještě nejsem ve stadiu, abych průměrný snímek hodnotila vysokými body proto, že je to jednoduše kult a Rocky Balboa slavný charakter. Ale možná je právě všechno to amatérství, jednoduchost, obyčejnost a nevelkolepost ve spojení s tehdy neznámým Stallonem a jeho Rockym tím, co ho dělá kultem. Scéna běžícího Rockyho za doprovodou nezapomenutelné ústřední melodie stojí za to a byla mnou asi nejvíce očekávanou pasáží filmu. Nyní, po zhlédnutí celé Rockyho série, připojuji k mému komentáři dodatek. Trochu se stydím za tento svůj komentář, neboť v době, kdy jsem jej psala, jsem ještě nepostřehla, co dělá Rockyho kultem. Nyní však, po všech dílech, již naprosto chápu, v čem tkví jeho kouzlo. A jsem ráda, že díky všem dílům jsem ho mohla postupně poznávat. Zatím svůj komentář ponechám v tomto znění a budu s lehkým studem vzpomínat na mé první shledání s ním, kdy jsem v něm neviděla nic legendárního. Možná, že se najde víc takových, kteří po úvodním dílu budou zklamáni a teprve s nadcházejícími díly začnou Rockymu rozumět. (05.11.2010)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)