Rambo III

John Rambo ztrestal tímhle filmem Afghanistán. Sestřelil co šlo, zrakvil na koho přišel, nechal odbouchnout půlku země...a to jenom proto, aby zachránil pár lidí. I tak to bylo super. Klasický akčňák, kde Sly zabíjí na potkání a tři čtvrtiny filmu chodí s odhalenou hrudí. Klasika. Nemůžu ale dát pět a to hlavně z toho důvodu, že jsem se prakticky celý film musel smát. To je tak, když dřív vidíte Žhavé výstřely, než Johna Ramba v Afghanistánu. (15.10.2012)

„Kto si myslí, že je? Boh?!" - "Boh má zľutovanie." Bezmocné, matné a čudným spôsobom priemerné. Celý čas sa to rozbieha a potom prídu titulky. Po "serióznej" jednotke a hyperkomiksovej dvojke (so scenárom Jamesa Camerona), prichádza trojka a s ňou... veľká nuda. Hoci trojka mohla po megaúspechu dvojky "všetko", vôbec to nevyužíva a pôsobí dojmom, že sa nikomu zo zúčastnených, od režiséra cez hercov (bohužiaľ v čele so Slyom) prakticky vôbec nechcelo a napokon do toho naskočili azda len kvôli peniazom. Ak nerátame úvodnú bitku s domorodcom (sparodovanú v Žeravých výstreloch 2), zostane minimum scén, ktoré by voňali nezabudnuteľnosťou (zrážka tanku s helikoptérou). Všetko je ladené skôr do šedej farby rutiny, stereotypu, nenápadnosti. Akoby sa do toho nikomu moc nechcelo a podľa toho to aj vyzerá. Vrátane Stallonea, ktorého do trojky neprinútila vlastná chuť, ale skôr fanúšikovia, ktorí ho v iných rolách (teda ešte okrem Rockyho) neboli ochotní akceptovať. K tomu si pripočítajte podpriemerný scenár s nudným sovietskym nepriateľom (perfektne ovládajúcim angličtinu), už dosť otravným Richardom Crennom a nezaujímavým prostredím (kam sa to hrabe na pochmúrne lesy a vlhkú džungľu?). (25.12.2004)

Stallone a MacDonald zvolili stejný postup jako u předchozího dílu. Vzali dvojku, všechno napumpovali, aby to bylo ještě větší, hlasitější a rychlejší, čímž přepadli z akčního filmu do čisté parodie, ve které karikatura Johna Ramba dotahuje každý moment předchozího dílu do absurdna a mění ho v čistokrevný gag. Rok 1988 se zapsal do historie jako rok, kdy Leslie Nielsen zbledl závistí. (21.03.2011)

Ale no tak, trochu vděku do toho hodnocení! Nebýt tohohle, nebyly by Žhavé Výstřely II skoro o ničem:) Je pravda, že od prvních dvou dílů jsme se přesunuli na žebříčku kvality ještě níž...nicméně v kontextu dlouhodobějšího pohledu na historii a různé cizozemské intervence v Afghánistánu (a jiných zemích nevyznávajících západní životní "filozofii") dostal třetí Rambo trochu jiný rozměr. Ohledně filmu samotného - zbéčkovatěli jsme až hanba, osamělý hrdina zachraňující svého mentora a "celý svět" před "těmi zlými Rusy" je tak, jak je tenhle spektákl pro dvanáctileté natočený, prvoplánový a prokouknutelný stejně tak jako těžce nereálný. PS: Do třetice muzicíruje Jerry Goldsmith, a ani tentokrát se nemá zač stydět. (25.03.2004)

Tento film představuje jeden velký problém. Totiž Rambovo pojetí afghánské revoluce je neslučitelné s pojetím války jako takové čili jako poměrně kontinuálního procesu, který je jen čas od času narušován různě intenzivními momenty diskontinuity. Válečná traumata jsou, podle Ramba, nesouměřitelná. Dvě různá traumata podávají tak rozdílný pohled na svět, že neexistuje žádné vyšší hledisko, na jehož základě bychom tato traumata mohli porovnávat. Změnu svého statutu Rambo objasňuje pomocí tvarové psychologie, podle níž vnímáme zbraně vždy jako celistvé tvary, nikoli jako souhrn jednotlivých částí. Tedy i při přechodu vnímání z jednoho tvaru ke druhému nedochází k pomalému kontinuálnímu přechodu, ale k náhlé, okamžité změně. Tyto příklady náhlých proměn tvarů ve vnímání aplikuje Rambo i na vztah mezi starým a novým způsobem vidění světa. Tato teorie je základem celé koncepce režiséra Peter MacDonalda, která měla nahradit dosavadní graduální koncepci vývoje akční postavy založené na myšlence, že ke změnám bude docházet postupně, metodou část po části. A to všechno proto, že to John Rambo nakonec všechno rozstřílí na sračky. (07.09.2011)