Millerova križovatka

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Keď štýlová gangsterka tak jedine od Coenovcov. Opäť si tu človek milujúci tvorbu týchto bratov nájde nezameniteľné absurdné scény. Ja mám dve: prepadnutie mafiánskeho bosa Alberta Finneyho v posteli a keď chce dať Mike Starr nakladačku Gabrielu Byrnovi pričom ho prekvapivo zastaví rana stoličkou po nose. (16.08.2008)

Bratři Coenové se vrhli i na drsnou školu americké detektivky a to tak, že velice zdařile. V atmosféře románů Dashiela Hammetta se jim podařilo prosadit i jejich svérázný humor a není nouze ani o svérázné figurky. Gabriel Byrne v roli sympatického loosera či Jon Polito coby ukrmený boss excelují, ovšem John Turturro v roli slizkého bezpáteřáka Bernieho mne naprosto ohromil. Naproti tomu představitelka Verny je nevýrazná až běda a Albert Finney má bohužel málo prostoru. Scéna, kdy kosí nepřátelské gangstery samopalem za zvuků balady Danny Boy je geniální - zbytek filmu je (bohužel jen) velmi dobrou gangsterkou. 75%. (25.02.2012)

Válka mafiánských gangů je na spadnutí a nenápadná šedá eminence Tommy Reagan, která zatím do ouška šeptala rady aktuálnímu bossovi Leovi, se bude muset skutečně zamyslet nad možností svého přežití. Po krátkém přemýšlení rozehrává hru založenou na mixu pravd, polopravd i vyložených lží a svým klamáním těla i mysli stále přežívá, zatímco většina hráčů už klepe na dveře pekelné. Kdyby Tommy nebyl neúspěšným gamblerem, nesázel vždy na špatného koně a dostával do ruky lepší čertovy obrázky, tak by jistě od svého věřitele nedostával tolik fackovacích vzkazů a ukončil by gangsterské řádění poněkud rychleji. (20.09.2009)

Zatím moje nejoblíbenější Coenovka. Millerova křižovatka má dobré herecké obsazení, lokace a doba ve které se film odehráva mě taky zajímá. Skvěle napsaná, zahraná gangsterka, která člověka nenudí ani vteřinu a rád se kní bude vracet. Coenovci dobře propojili klasickou gangsterku s černým humorem, skvělou hudbou a dokonalým příběhem. (08.06.2010)