Millerova križovatka

Osamělost půlnočního střelce aneb Gabriel Byrne s grácií proplouvající galimatyášem intrikujících mafiánů. Více konverzační a herecká než střelecká mafiánka je postavena především na Byrneově hereckém výkonu, dobrých vedlejších postavách (excelující John Turturro v roli židovského lišáka Bernieho Bernbauma), důsledné retro-výpravě a hudbě s jedním výrazným podkožním motivem. Millerova křižovatka mi pouze potvrdila, že z filmografie bří Coenů jsou pro mě skousnutelné pouze retro-výlety do dob dávno minulých (Záskok; Muž, který nebyl). (03.11.2006)

Tato osobitá verze „kmotrovské“ gangsterky z období prohibice se mi proklatě zamlouvá. Přes nečekané odpoutání se od přízemních grázlů a zaměření se na kriminalitu ve vyšších sférách se stále jedná o typicky „coenovský“ majstrštyk stavící svou fabuli na promyšleném plánu, který pod vedením bratří Coenů prostě nemůže dopadnout, jak by si postavy představovaly. Stejně jako ve Zbytečné krutosti i zde se vyjma několika černohumorných momentů nenašlo moc místa pro svéráznou komedii tvůrčího dua a veškeré vyprávění je prakticky podřízeno žánrovosti. Právě vzhledem k žánru si Coeni udržují určitý odstup a některé typické žánrové prvky více či méně karikují – u postav to pak nutně neznamená jejich zploštění nebo jednorozměrné profilování, ale znamená to, že divákům obeznámeným s gangsterským žánrem bude většina charakterů velmi povědomá – mafiánský boss se chová a obléká jako správný filmový mafiánský boss, jak ho určily klasiky žánru, atd. Ten správný nadhled bratří Coenových dělá z Millerovy křižovatky vysoce uspokojivý žánrový film, který neopomíjí očekávané prvky, jeho tvůrci jsou však natolik kreativní, že se je nebojí transformovat a i žánrově sečtělého diváka dokážou v některých momentech příjemně překvapit. (02.07.2010)

Coenovce nemám zrovna v lásce, ale jejich filmy mě často zlákají. Millerova křižovatka je tomu další ukázkou. Prostředí, který mě zajímá stejně jako kvalitní herecké obsazení. Co to může zkazit? Asi jen polo-nudný příběh, u kterého jsem neustále čekal, kdy se rozjede a předvedeme ty poutavou a oslavovanou filmovou krásu. Nic nepřišlo. V porovnání s nedávno viděným Public Enemies opravdové ztělesnění nudy, režijní obyčejnosti a celkového nedostatku poutavých/excelentních momentů. Takže další nadhodnocení Coenovci odškrtnuti... PS: u filmu je zapsán pouze Joel jako režisér a možná by bylo dobré, psát pouze "credited" režiséry... aspoň tady u bratrů. (05.12.2009)

Zajímavý gangsterský snímek, trošku tady Coenovi cítit jsou. Největší zmrd ve filmu je John Turturro. Naopak asi nejvíce úderů inkasuje Gabriel Byrne. Celý film jej někdo mlátí až je mi ho někdy líto. Gangsterka je to slušná, ale například Road to Perdition je určitě záživnější. Na to je tempo Millerovy křižovatky příliš pomalé. 80% (29.10.2008)

První hodinu jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Toto, že má být retro? Ten civilní a ryze současný Gabriel Byrne? Ty dívčiny se špatnou trvalou? Ne, rozhodně nelze ignorovat fakt, že meziválečná doba je tu dělaná za pomoci šlí, zmačkaných buřinek a rádoby gangsterské zápletky prošpikované intrikami. A přitom stačilo tak málo... (22.10.2011)