Millerova križovatka

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)

Úvodná scéna tak na 99% pripomína kultovú úvodnú pasáž z Godfathera, z čoho som sa dosť zháčila, keďže sa páni Coenovci radi prezentujú hlavne originálne a nevšedne. Postupne sa rozvinula hustá gangsterská atmosféra, príbeh sa zaujímavo prekombinoval, inteligentne vtipné odpisy odľahčili explictnosť násilia a drsnosti. Coenovský rukopis sa jednoducho nedal prehliadnuť. K spracovaniu a k filmu samotnému absolutne bez výhrad. Coenovcom som však neprišla na chuť, aj keď im stále dávam šancu. Ide z nich taká zvláštna surovosť, ktorú môj žalúdok asi netrávi. (16.07.2010)

Klasická retro gangsterka se vším všudy co k tomu patří. A když je to navíc okořeněné špetkou černého humoru a výborně ztvárněnou postavou Toma v podání Gabriela Byrnea věřte, že se nebudete nudit. A to nesmím zapomenout na hudbu, která nešla přeslechnout a o kterou se postaral Carer Burwell. Ale stejně jsem si asi měla předtím toho Hammetta přečíst. A pánové, nezapomeňte na to, že: "Neexistuje nic hloupějšího, než chlap, který honí svůj klobouk." (11.09.2012)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)

Kdyby se Coenovi víc soustředili na kvalitu a míň na styl a prezentaci svých trade mark, bylo by to skvělé dílo. Ďábelské charisma Gabriela Byrnea se nedalo přehlédnout, jeho klobouk a přesně padnoucí jméno (Tom). Je fakt, že Kmotr je jen jeden, který nemá konkurenci, a těžko se mu cokoliv přiblíží. Stejně šlo o velice zdařilou podívanou s několika scénami, které proběhly podle mého gusta i očekávání. Včetně té v lese (1.poprava), na schodišti (2.poprava) a pak samozřejmě závěr. Snad rodilým mafiánem je Jon Polito a Albert Finney taky párkrát zaválel. A hlavní hrdina? Ten kromě okouzlující aury zaujal výjimečným charakterem. Jako by si zahrával s lidmi i se sebou, s životem a smrtí; bylo v něm víc tajemna a odvahy než křiváctví a zrady. (10.01.2012)