Hodiny zúfalstva

Na začátku jsem si říkal -co to sakra je? Tvářilo se to jako naprosto nemastný film, který prohrává i s většinou podobně zameřené televizní tvorby. Od vniknutí do domu to jde ale dost nahoru a hlavně David Morse v roli polobezduchého a ukázkového hnusáka je chuťovka. Dál už to pak jde podle klasických kolejí, takže jsem byl spokojen. (07.09.2008)

"Komentár" je čisto iba pre mňa, aby som nezabudol a vedel sa k tomu eventuálne vrátiť, tak v kľude môžeš teraz prestať čítať. --- Po dnešnej kompletnej obhliadke Ciminovej režisérskej filmografie, rozumej tvorcu, ktorého výpravy boli vždy opojné a ktorého práve oni samotné istým spôsobom nakoniec potopili a zničili, resp. teda snímka Nebeská brána, nakoľko na výpravy nedal dopustiť ani v jeho neskorších dielach, prišlo veľmi príjemné prekvapenie. --- Takmer 20 rokov dozadu, odhadujem 2003/2004, keď som mal krásnych 7/8 rokov, zostával som v škole po škole, v takzvanej družine, nakoľko mama pracovala do tretej poobednej a potom chodievala po mňa. Tieto dni nebývali len vždy v znamení hrania sa s kktinami, ale aj filmov. To, že som sa bál chodiť domov po tom, čo som videl dementov a dementorov vo Väzňovi z Azkabanu, a že keď sa deti začali rozprávať o Kruhu, radšej som ušiel a ani vidieť som ho nemusel, si necháme na inokedy. Raz som sa ale počas družiny zatúlal niekde po tých dlhých, šedých, špinavých chodbách k učiteľskému kabinetu, kde starší chalani sledovali, pravdepodobne na VHS kazete, nejaký (evidentne) akčný film. Netuším, či som tam bol dlho, alebo krátko, či som videl len jednu scénu, alebo viac, v spomienke však pretrváva jedno/dvojsekundový "úryvok" scény, v ktorej mal muž alebo žena počas noci namierený červený laser na čelo (a následne bol popravený – nie som si úplne istý – a taktiež sa mi do toho plietli stromy a exteriér). Táto spomienka sa vynárala počas rokov viackrát, bez nejakej nádeje, že by som ten film na základe takéhoto biedneho opisu našiel. Takmer identická scéna sa nachádza vo vynikajúcom filme Bleskový muž, no počas sledovania neprišiel ten uspokojivý, uisťujúci pocit, že toto je ono. Sledujem si však dnes Ciminove Hodiny zúfalstva a celý čas s nejakým vnútorným pocitom, že toto mi je známe, táto štylizácia mi niečo hovorí. Potom prišlo finále, stromy, exteriér, noc, červené lasery... intenzívnosť pocitu sa zvyšovala. Po skončení scény prišla konkluzívna otázka samému sebe, či je toto fakt ono? Aj napriek zásadnému rozdielu, že tu boli lasery mierené na hruď, si môžem myslím s konečným pokojom na duši povedať, že toto je krista ono! A musel som si to nájsť sám a trvalo to len takmer dve dekády. Super... Aspoň som dočasne naplnený. (x) (2003) (24.7.2021) (7.1.2022) (20.6.2022) (11.5.2024) (24.07.2021)

Hodiny zoufalství se naštěstí nekonaly. Úrověň thrilleru je opravdu namočena do slabšího období devadesátých let, Rourke i Hopkins jsou naprosto průměrní, dialogy místy směšné, ale je to koukatelné. V dnešní době by takový film těžko obstál, kor kdyby v něm hráli takoví borci, co se předvedli zde. David Morse i jeho parťák Elias Koteas na vedlejší role skvěle vybarvili tento filmek. Dobře zabitý večer. 60% (20.06.2015)

Ciminův předposlední krok k profesní sebevraždě nezaslouží obdiv, ale ani opovržení. Co na tom, že Homeboy Mickey má chuť na pohár ze zlatých malin, agenti FBI působí dojmem, že studovali akademii spolu s Mahoneyem a konec koketuje se slabomyslností - blednoucí sir Hopkins se v rámci možností snaží, mezi plujícími mraky občas prosvitne napětí a režisérův s přírodou spjatý styl vizualizace umí upoutat pozornost. Asi však nebude sporu, že původní Wylerův film s Bogartem je sice stejný sport, ale úplně jiná liga. Vlastně se ani některým divákům nedivím, že už v asi pětadvacáté minutě zatoužili po tom, aby si doktor Lecter připravil středně propečený rourkebeef s opékanými bramborami a chřestovým saucem.. (09.10.2015)

Originál Desperate Hours, The s Bogartem jsem bohužel zatím neviděl. Tohle je ale skutečně značná, klišovitá slabota, kterou nezachraňují ani velká herecká jména. Minimálně pokus o několik noir prvků se Ciminovi upřít nedá, stejně mě však solidně zklamal. (29.09.2005)