Prepadnutie vo vzduchu

Wesley má nějakou anatomickou poruchu rtů, pořád je špulí, jako by mě chtěl skrz obrazovku políbit, ale to já nedopustím, sorry, Wesleyáči. Bohužel, Snipes je ten typ herce, jehož vzhled ho zaškatulkoval do podobných rolí neohrožených Bé bijců. Už se asi nikdy nedovím, kdo jako první přišel s nápadem nacpat do letadla teroristu, akčního slušňáka (antiteroristu), letadlo nechat teroristou zrekvírovat a následně ho získat zpět antiteroristou (s plus mínus odchylkami). Bratři Wrightové mají zdá se alibi. Ne, to se už nedovím, je to podobný nesmysl, jako chtít vědět, kdo první přišel s líbáním. Jenže takových filmů jsou hejna, jednou to aero zachraňuje Snipes, jindy Cage, jindy Ford...zkrátka každej holywoodskej plájbój si v podobným filmu zahrál. Tečka. (14.01.2010)

Shlédnuto ve sladkých 15-ti letech v letním kině a ani tehdy mi to nepřišlo jako bůhvíjaký zázrak (a to jsem v tom věku akční filmy zbožňovala). Letadla, teroristi, rvačky, skoky... Vůbec mě neláká sledovat celý snímek podruhé, ale patrně bych to přežila bez úhony na pychickém zdraví. Z útržků a upoutávek, co jsem z tohohle filmu viděla od té doby, nemám pocit, že by šlo o něco víc než slabší průměr v žánru akčňáků. 45% (20.01.2010)

Přepadení ve vzduchu bylo prvním kinoklonem Smrtonosné pasti, který přenesl boj osamělce s přesilou v uzavřeném prostoru do dopravního prostředku. Tím se - jako by v návaznosti na druhou Past odehrávající se na letišti - stalo letadlo. Následovala letadlová loď (Přepadení v Pacifiku), vlak (Přepadení 2) a hlavně další letadla (Air Force One a volněji Con Air a Boeing 747 v ohrožení). Přepadení ve vzduchu bylo také po nenápadném koketování s akčním žánrem (Král New Yorku, Říše drog) prvním pořádným akčňákem Wesley Snipese, který si následně zábavně zazáporařil v Demolition Manovi a pak sekal jeden akčňák za druhým (Vlak plný peněz, Šerifové, Blade, Umění boje...) až skončil na videu (loni na podzim se ve videopůjčovnách objevily hned čtyři jeho nové tituly v jediném měsíci). Bruce Payne baví jako šílený terorista s aristokratickým vystupováním a mistr vedlejších rolí Tom Sizemore taky párkrát zahláškuje. Moc se nepředvedl do té doby jen televizní režisér Kevin Hooks - film je až televizně strnulý a sterilní, výjimkou budiž pár pěkných zpomalených záběrů. Kvalitativně bych ho přirovnal k Hyamsově pozdější Náhlé smrti, přičemž oba filmy má dost rád. Jinak marketingové cizopasení českého distributora na popularitě o dva měsíce staršího Přepadení v Pacifiku mi připomnělo podobný pozdější případ a sice Nebezpečnou Rychlost a Nebezpečné pády. Ty šly do kinodistribuce taky krátce po sobě a stejně jako žádné z Přepadení nemá v originálním názvu slovo Přepadení, tak ani Rychlost a Pády nemají v originálních názvech slovo Nebezpečné. (11.02.2006)

Wesley je fajn ale ked nahana upirov, slaby scenar mu tu velmi nepomaha, slabe aj na 90te roky, vela nedotiahnutych scen, bitky hrane je to vidiet, ze je to umele. Film zhliadnuty pre Elizabeth Hurley ktora si tu zahrala zaporacku v podobe letusky s velkou pistolou s tlmicom pobehuje po lietadle, vela priestoru nedostala. Taka retro oddychova nahanacka na nedelny podvecer. Snad jedna hlaska stojaca za povsimnutie, utekajuci terorista v zabavnom parku pllnom asi 150tich ludi a velitel zahlasi: "chlap s modrymi gatami a bledym sakom-najdete ho!" (21.05.2017)

Pitomý scénář plný pokusů o hlášky (Kdo tady velí? Já. Bum prask.. Kdo tady velí? Vy) je učebnicovým příkladem vykradačství populárních hitů (zde Smrtonosná past). Režie zcela tuctová, s ničím novým přicházející, prostě rutinní záležitost bezvýznamné loutky v rukou producentů a studia. Jen to obsazení je dobré. Snipes byl v té době plné síle a Bruce Payne je padouch jedna báseň. Celkově se jedná o nudnější akční kousek z dávných dob svého žánru. (27.01.2010)