Réžia:
Miroslav CikánKamera:
Karel DeglHudba:
Josef StelibskýHrajú:
Míla Pačová, Jindřich Plachta, Růžena Nasková, Jana Romanová, Eva Klenová, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan (viac)Obsahy(1)
Josef Houbička, majitel malostranského činžovního domu U pěti veverek, je laskavý a shovívavý dobrák, který se nechá bezohledně utlačovat svou pyšnou manželkou Filoménou a ještě potají napravuje její rozmíšky s nájemníky. Půjčuje peníze na činži dvěma chudým malířům a uplácí uražené služebné, jen aby byl v domě klid. Chtěl by v domě obnovit starou mydlárnu, Filoména však prosazuje výnosnější garáže. A protože ani jeden z nich nechce ustoupit, odejde nakonec Houbička po jedné z hádek z domu. Spřátelí se s hostinským Pulcem, který vede nepříliš prosperující hostinec U děravého džbánu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (79)
Staromilsky ale velice dojímavý film opět s lidským a vřele cítícím dobrákem v osobě Jindřicha Plachty. Jen si vzpomeňte kolik takových nebo podobných rolích za svou kariéru sehrál... Byli to jeho role, on byl takový, tak je ani nemusel hrát-prostě se v nich cítil jako ryba ve vodě. Jen namátkou Nebe a dudy, Kdybych byl tátou, Cesta do hlubin študákovy duše, Karel a já, Host do domu, Kluci na řece atd..Všechno to byli velice milé postavy, v nichž mohl herec opět dobře uplatnit své dobré nitro. Sice nepatřili k vrcholným Plachtovým hereckým kreacím, ale k těm lepším a významnějším určitě. Snímek je jinak hodně veselý, nepostrádá v sobě vtipnou stránku, trochu bezstarostný a naivní mě připadal v určitém kontextu také, ale zas musím uvážit to v jak pochmurné době vznikl a jak optimistický pohled na lepší zítřky v něm lidé tenkrát museli vidět. Musel to být příjemně chladivý balzám na duši. Ale film sám o sobě nestavěl jen na výborném hereckém potenciálu Jindřicha Plachty, dobrá byla i jeho jedovatá, později zkrocená zlá žena manželka Filoména (Míla Pačová), která sice ve filmu moc nehrála, ale přes tuto její roli si ji divák lehce zapamatuje a lehce se mu vryje do paměti. Možná její nejzávažnější a zároveň i nejtěžší role kdoví? Dále zde byli dva mladí chudí malíři Jan a Jiří (duo Pivec Pešek-dokonce i zpívající), za které pan Houbička dokonce platí i činži, aby měl klid od své manželky! Zkrachovalý vinárník, hostinský Pulec představovaný Jaroslavem Marvanem nebo starý ale taktéž výborný mydlář Antonín Aloyz (Jaroslav Průcha). Film tedy na zajímavosti a pestrosti postav netrpěl, a abych to už nějak zakončil tak jen ještě řeknu že režisér Cikán nemusel chodit jak se říká daleko pro dříví a opravdu vybral a vsadil na skvělé herecké obsazení což dělalo více než jen dobrým filmem i tento snímek.. ()
Neuvěřitelně nadčasový snímek, kde pan Houbička ve skvělém podání Jindřicha Plachty zachraňuje, resp. obnovuje dle odkazu původního majitele rodinný podnik, místo toho aby podlehl tlaku peněz a zničil klidný dům. Decentní komedie, příjemná a milá podívaná, která pobaví i po létech. Ale když si divák uvědomí, co všechno jsme v posledních dvaceti letech ve jménu peněz dovolili zničit, tak ho úsměv brzo přejde a zůstane jen trpká příchuť v duši. ()
Lehká úsměvná komedie o světě, kde nakonec všechno dobře dopadne, jelikož starý dobrý trouba Plachta potře zlou povahu své ženy. Primitivní (ale účinný!) scénář, kořeněný Peškem a Pivcem v roli rozevlátých intelektuálů, namíchává výborný koktejl pro nedělní odpoledne "pro pamětníky". Vše je v prvním plánu jasné, zápletky se velmi brzy rozpletou, překvapení se nekonají, přesto nostalgie první republiky pohřbí všechny pochyby a výtky, a do duše se vplíží klid. A to především od filmů tohoto druhu očekávám. Moc se mi líbil, pohádka jak má být. ()
Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. ()
"Vždycky jsem si přál mít kluka, takového, jako vy... tak si u vás aspoň srdce ohřeju..." - to pan domácí Jindřich Plachta šel ke svým nájemníkům, dvěma mladým malířům, vybírat činži (aby to nestihla dříve jeho žena Filoména). A to bylo hned na začátku filmu - když pak ti dva (Pešek & Pivec) zapějou "píseň předojemnou a pohnutlivou", chtěl by je mít v příbuzenstvu určitě každý z vašnostů či jemnostpaní/slečen diváků! ()
Galéria (1)
Fotka © Lucernafilm
Zaujímavosti (2)
- Název filmu je současně i názvem činžovního domu na Malé Straně v Praze. [Zdroj: měsíčník Cinema 7/2018] (ČSFD)
- Ve filmu si zahrál i syn Jindřicha Plachty Zdeněk Šolle. (M.B)
Reklama