Pád do ticha

Na muj vkus je to až příliš natočený jako dokument, sice je pěkný že celým filmem provází komentáře těch podle kterých se to točí k situacím a k různejm myšlenkovejm pochodům, který v tu dobu měli, ale mě se to zdálo až toršku přehnaný, že hlavní dvojice, která hraje ty horolezce se za celou dobu filmu baví asi jenom dvakrát a to, když se dostanou na vrchol hory a křepčí tam a něco pokřikojou asi 4 vteřiny a potom na konci, když se zase šťastně setkaj na základně, ale jinak je to docela zajímavě napínavě natočený a všechno co je tam okomentovaný jak to bylo je velice dobře natočený a zahraný, hlavně to herectví je velic těžký, když v podstatě musí všechny svoje pocity vyjádřit jenom pohledem nebo pohybem. Ale podle mě z toho šlo vytáhnout ještě něco navíc, ale i tak to dokáže výborně zaujmout a udržet pozornost, asi hlavně proto, že to je podle skutečný události (07.05.2005)

Předloha: Joe Simpson .. Úchvatné panoramatické záběry a neskonalý souboj člověka s panenskou přírodou, protentokrát zastoupenou krutě krásnou horou kdesi v pohoří Andy. Dokumentární zpracování prolínající se s obrazovým převyprávěním oné drsné situace působí velmi věrohodně a nepostrádá krásu, ale i drsnost a surovost odvětví, jakým horolezectví bezesporu je. Kdo zná to kouzlo lezení po skalách (já bohužel ne), musí být uchvácen a přes všechny obtíže a strasti tiše závidět. I já jsem na konci padl do ticha.. 85%. (05.12.2005)

Sakra, po půlhodině už jsem brousil nože, jak si teďka zanadávám, ale ve druhé polovině si mě film získal. Jedná se o hraný dokument, který je komentovaný samotnými hrdiny filmu. Na toto uspořádání jsem si musel chvíli zvykat, takže v závěru už mi nevadilo, ale i tak ho nepovažuju jako nejlepší formu. Daleko silnější stránkou filmu je samotná ilustrace popisovaných událostí v kombinaci s audiovizuálem peruánských And. Příběh psal život v plné síle ve stylu "neuvěřitelné se stalo skutečností", ale film má tu slabinu, že s komentářem obou mužů je vám prozrazeno to, že oba přežili, což odebírá skoro všechnu kontinualitu napětí. V tomto ohledu musí být kniha super... 80% (27.01.2013)

........Čím blíže jsi k smrti, tím jsi schopnější udělat cokoliv pro přežití...........Dokumentární, zcela evidentně neamericky natočený příběh, bez nijakých efektních prvku a okras o Joe Simpsonovi a Simonu Yatesovi. Úsek ze života špičkových, talentovaných a trénovaných mladých lezců, kteří nastoupili novou éru po těžkých expedičních výpravách. Mají zkušenosti z lezeckých terénů v Alpách a tak tedy i Andy "vyběhnou" nahoru alpským stylem, nalehko bez budování dalších postupných campů. Vrchol je úspěšně zdolán, to nejhorší je teprve před nimi. Naváté obří převěje na sestupovém hřebenu a pak ty nešťastné pády..... Ten druhý je však už tragický. Příběh je v knižní podobě mnohem více zdramatizován a líčení Joeova sestupu je ještě o něco delší a barvitější. Uvědomíme-li si, že už jenom obyčejné spaní venku ve 4500 m.n m. nám dělá jaksi problémy, pak pobývat několik dnů ještě o něco výše bez tekutin, potravy, v mraze, s velkým úrazem a za řádění matky přírody je nadlidský a nepředstavitelný výkon. Přesto dík patří všem, kteří s naprosto profesionálním přístupem zvládli natočit, pravdivě a výstižně podat zobrazení o lidské touze, odvaze, utrpení a usmíření. Letecké záběry z helikoptéry, prostřihy s flashbacky, časosběrné natáčení oparů a mraků nad vrcholovými hřebeny, velký celek vysokohorské přírody citlivě odtahován zoomem, nebo nádherně nasnímané velké detaily horolezeckého nádobíčka v úvodu, či místní flóry a fauny nad základním táborem. To vše je vyváženě, systematicky a v přesném rytmu stříháno a prokládáno úžasnými ruchy přírody a hudbou, místy až meditační. Velkou ironií osudu je, že Simon Yates se ještě před Andami ve francouzském Chamonix seznámil s mým velkým kamarádem z hor sólo lezcem Mirkem Šmídem. Ten mu tenkrát věnoval na památku svoji čepici. Zde Simon zapálí za Joeho pietní oheň a spálí mu jeho oděv. Jedinou již výše zmíněnou čepici do ohně nevhodil. Nejsem pověrčivý , ale zřejmě to měl udělat, neboť Mirek Šmíd se hned poté zabil 11.09.1993 na Lost Arrow v Yosemitech. Tak ahoj tam nahoře... ? PS.: zcela chápu J. Simpsona, že byl doslova donucen napsat tuto knihu, živě si dokáži představit reakci novinářů a zasloužilých komisařů v klubu, nemajících o poměrech ve výškách a novodobém lezení ani páru......... (31.01.2005)

Toto je moje srdeční záležitost! Hory miluju. Sice „pouze“ jako vysokohorský turista (byť pár lezeckých pokusů již proběhlo), ale i tak dokážu plně (d)ocenit krásu (vele)hor a vžít se (alespoň částečně) do pocitů obou zůčastněných a představit si, co museli oba hlavní aktéři prožívat (viz dilema při odříznutí lana). „Tam nahoře“ jste (když dojde na lámání chleba) sami za sebe a stačí i mnohem méně (než prožívali oba hlavní aktéři), aby to bylo neřešitelné! Snímek je natočen na motivy knihy stejného názvu od samotného zůčastněného J. Simpsona (btw, ještě působivější) a je důkazem (ne)skutečné, (nezdolné) síly lidské vůle přežít. Kevinu MacDonaldovi se podařilo natočit téměř dokumentární formou (kdy hlavní hrdinové vypráví v prostřizích svůj příběh) nesmírně emotivní živočišnou podívanou, které se nevyrovná žádný hollywoodský celovečerák typu Vertical limit apod. slátaniny. Touching the void je působivě zpracovaná rekonstrukce příběhu dvou chlapů (horolezců), kteří se rozhodli v roce1985 zdolat vrchol 6365m vysoké Siula Grande (do té doby neslezené), kdy se při sestupu dostali do pořádné sloty, Joe spadnul, zlomil si nohu v koleni a kdy se (po nekonečném slaňování) dostal Simon Yates před nejsložitější rozhodnutí svého dosavadního života. To vše navíc prokládáno přesně načasovanými nádhernými scenériemi peruánských And, jenž nemůžou ponechat chladným ani člověka, co „vylezl“ max do 1patra rodinného domku. (04.01.2007)