Príbehy včelích medvedíkov

Na políčku v jetelíčku tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, do pět, do pěti - musíme dát PLNÝ POČET v doupěti. Legendární medvídci plné nezapomenutelných chytlavých písniček a nezapomenutelných příběhů a postaviček, na které se nezapomíná! :) (01.12.2020)

Mile infantilní improvizační paráda Josefa Dvořáka, písně chytlavé nejen pro děti a proslavené obtloustlé strašidlo s kleptomanskými sklony. Nejlepší díly: Zlobivý a Strašidlový. Teď už vím, kde hledal inspiraci Peter Jackson pro Odulu.. „Teď máš štěstí, rozumíš mi, ty tlustá fčelo, že sem právě, že sem po vobědě. Víš? Ale, hele. Počkej, až vyhládnu, to nebude trvat dlouho..“ (08.12.2008)

Večerníček ze všech nejlepší... humorné příběhy dvou malých čmeláčků doprovázený skvělou hudbou s vtipnými texty... Stále dokola jsem je sledoval a před spaním si pouštěl jejich příběhy na kazetách. Je to tak jednoduché až je to kouzelné a mohu říct, že se to jen tak neomrzí. *Blep*Blep* -to bych zapomněl, dabing je bezkonkurenční *Blep*. (31.05.2015)

SIce loutkový,ale pěkně zpracovaný večerníček. Loutkové nemám ráda,záleží jak jsou loutky udělané. Třeba tady mi ty loutky nevadí, jsou pěkné,tenhle večerníček jsem milovala a dávám mu plný počet hvězdiček. Narozdíl od Jájy a Pájy,kde ty loutky jsou hnusný a dávala jsem odpad. Krásně namluvil i Pepa Dvořák, prostě parádní záležitost. Sádlo,samý sádlo. (30.12.2018)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)