Studujeme za školou

Film pro děti o kantorovi, který se z minus klauna změnil na plus klauna. Film pro děti,ale které? Ty současné by z toho asi vůbec neměli pojem, a ty někdejší musí nejspíš zastrašit nabubřelá naivita toho všeho, co se ve filmu odehrává. Jediné, co mě snad zaujalo, je porovnání "gymnaziálních" filmů českých a německých (předválečné doby). To, co se v Německu od počátku formuje jako tragédie, a často tragicky i končí, Češi dokáží sešvejkovat a proklamativně budit zdání, že o nic nejde. (Přitom se zde každoročně zabíje zhruba 50 dětí do 19 let - dívek je z toho jedna třetina.) Zkrátka: Marečku, podej mi pero a zmiz! (09.12.2017)

Prostě Cikán, který uměl navodit atmosféru příjemně koukatelné komedie, ale dosti ji pokazit v samotném závěru, který byl ostatně okopírován ze dvou či tří předválečných študáckých klasik, především ale z prvním z nich - Před maturitou. Ale zatímco Plachtův hrdina se "napravil" poté, co byl studentem postřelen (a navíc v tomto filmu byl Plachta siced pedant, ale nikoliv nelida), tak napravení Františku Smolíkovi nemohl věřit snad ani dosti naivní divák. Takové věci se prostě nedějí, aby ze škroba, který požaduje doslovné znění vlastní učebnice, se stal učitel - šašek, jehož rázem miluje celá třída. Nejvtipnějším okamžikem filmu byl pokus o zabití králíka, zatímco Cikán okopíroval z filmu Eva tropí hlouposti scénu seznamování brigádníků se šéfem obchodu. (05.12.2020)

František Smolík je pro mě hercem, kterej dokresluje mojí představu o tom, jak se (asi) hrálo kdysi na dívadle ještě před příchodem filmu. Myslím si, že tehdy herci přehrávali jak blázni, aby diváci vůbec poznali, že něco hrají. František Smolík, odkojen starou školou, proto ve svých rolích ztvárňuje pohoršení třeba tak, že strašlivě vyvalí oči, rozechvěje tváře i hlas a začne vyluzovat nějaké lamentace. Mladej Hrušínskej, Kemr a Filipovský.. jinak o ničem. (14.05.2015)

"Oni umí všechno částečně, ale pořádně nic"... Tato prvorepubliková komedie ze školního prostředí mě zaujala hlavně tím, že zpracovává bohužel stále poměrně živé téma kontrastu mezi teoretickou průpravou ve škole a praxí v zaměstnání. František Smolík coby profesor Vlk alias Bivoje je vskutku nerudný člověk s nemožnými způsoby výuky. Změna, která se s ním stane ze dne na den, není sice podána úplně věrohodně, ale to lze u žánru filmové komedie do značné míry tolerovat. Z dalších rolí mě mj. zaujal František Kolařík coby roztržitý profesor. (11.02.2018)

Vskutku inspirativní konfrontace (post)prvorepublikového a současného školství a vzdělanosti. Režisér Cikán se ve svém filmu, který stojí tak trochu macešsky ve stínu slavnějších komedií Jaroslava Žáka a Martina Friče, pokusil o vážnější tón, o jakousi širší kritiku zkostnatělého systému. Tedy všechno to, co tu tak okázale symbolizuje postava obávaného profesora Vlka, despotického příslušníka nepokrokového myšlení, ocitajícího se ve vlastní pasti poté, co je podroben svrchované kritice nejen od svých studentů, ale také od mladších kolegů, nazírajících na svět už jiným, moderním pohledem. Rozdíl mezi teorií a praxí, klíčový problém, který je ve filmu definován zkouškou praktických dovedností během letních prázdnin, zůstává diskutovanou otázkou napříč historickými obdobími do dnešních dnů. Seberealizace, ideály i nezbytná revolta a nepoddajnost jsou odznakem nejen studentského života, ale především lidského zrání, nabývajícího na významu právě v období malin nezralých. Za neutuchající popularitou tohoto filmu stojí zcela nepochybně také plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Františkem Smolíkem, Svatoplukem Benešem, Natašou Gollovou, benjamínky Hrušínským a Kemrem či sympatickou Stellou Májovou. Vzdělání je hodnotou nejvyšší a v čase trvalou, přestože Cikánův film nabízí pohled na události staré víc jak sedmdesát let. (04.10.2008)