Ong-bak

Nějakej thajskej Pepik se vydá do víru velkoměsta hledat uraženou hlavu místního uraženého božstva (nedám úrodu, dokud mi nevrátíte hlavu) a jeho peripetie v metropoli. Tolik chabý scénář. Ovšem! Onen Pepik je pekelně namakaná bojová mašinka, což ukáže všem nespočetným záporákům. A jízda je to veliká, protože jeho schopnost nakopat (nejen) prdel komukoli a kdykoli je nevídaná. Milovníci bojových umění mohou přidat až libovolný počet hvězd. (18.06.2013)

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)

Musím uznale pokývat hlavou, že Tony Jaa je fakt borec na konec. Většina bojových scén je zážitek, v dnešní době wire-fu a podobných nadřirozenin, takřka nevídaný. Mlátička s vyznavačem „hospodského“ stylu je geniální a neopakovatelná. Ale jak už to u podobných filmů bývá, pokud se zrovna nekope, je to nuda k posrání. (26.10.2009)

Po tomhle filmu jsem si oblíbil thajskej box, to co tam předváděl Tony Jaa to byly prostě a jednoduše jatka a ještě k tomu stačil dělat různý bojový kreace. Nechápu jak je možný že se neobjevil mnohem dřív, ty jeho skoky a akrobatický kopy jsou prostě úžasný. Jediný co mi v těch soubojích chybělo. byly nějaký pořádný zraněný, je sice pravda, že potom by to bylo hodně brutální, ale zase na druhou stranu tady Tony Jaa umlátí haldu protivníků lokty a koleny přímo do hlavy nebo do hrudníky a přitom jim nic moc neni, ale jinak to je paráda a na tuctovou zápletku a hodně jednoduchej děj se dá v klidu zapomenout (26.08.2005)

Tak vysoké hodnocení mě zde na csfd docela překvapilo. Film má bezesporu fantastické bojové scény s neméně fantastickým Tony Jaaem v hlavní roli. Tvůrci nám dávají velmi jasně najevo, že si nepomáhají digitálními triky (časté používání vraceček nejlepších kousků) a dávají velký prostor neskutečně obratnému tělu hlavního představitele. Jen škoda, že tak skvělé scény soubojů jsou zabaleny do dost naivního a primitivního příběhu o ukradené hlavě sochy místního boha. Dialogy jsou často stupidní a některé scény zbytečně natahované - např. honička trojkolek mě dost nudila. A ještě jedno mínus - příšerná hudba... (19.08.2006)