Mistři

Zdařilé spojení experimentu s chytrým diváckým filmem je v polistopadové kinematografii unikátem. Poučené vykreslení prostředí bude salonním lvům a tygřicím bez zkušeností s venkovskou periferií a nižšími cenovými skupinami připadat jako spadlé z Marsu. Kvalitní odstíněné herecké výkony v bezvýchodném příběhu s motivem českého národního stříbra, pardon zlata. Jeden z mála českých filmových vrcholů svého desetiletí. (05.01.2014)

Autoři chtěli tímto filmem, dle svého vyjádření, analyzovat českého člověka a jeho povahu. Problém je, že neanalyzují ani tak českého člověka, jako spíš letitou představu českých filmařů o českém člověku, potažmo české vesnici. Ti lidé, které sledujeme, pochází z jakési vesničky mé střediskové, která přišla o všechen vtip. Pochopil jsem, co tím chtějí autoři vyjádřit, ale proč na těch pár plytkých postřehů potřebují 100 minut, vážně nevím. Přijde mi to jako slibné studentské cvičení, aby si kluci vyzkoušeli jak se to dělá. (13.10.2009)

Marek Najbrt je jako zjevení mezi českými filmovými režiséry. Jeho prvotina Mistři rozhodně nezapadá do současné české filmové produkce a to je jedině dobře. Mistři je filmem hlavně o Češích, o jejich povahách a to vše je zamotané do perfektního jízlivého černého humoru. Skupinka lidí na vesnici jak z konce světa se scházejí v polorozpadlé hospodě zadluženého majitele Karla (Leoš Noha) a sledují právě probíhající mistrovství světa v ledním hokeji. A každá postava je fakt unikát! Nejvíc asi Jan Budař jako magor Bohouš, co chlastá ředidlo nebo benzin a v deliriu má pak vize, jak dopadne výsledek každého nadcházejícího utkání. A doma poslouchá Krabathor a desku Only our death is welcome a ještě Titanic. Nebo Josef (Martin Polášek), který nesnáší, když se mu nadává do cikánů, zejména nadávky od invalidy Jardy (Cyril Drozda). Prostě prdel! A co hodně filmu dodává jinší rozměr, to je hudba Petra Marka z Midi Lidi. Hodně nedoceněný snímek a tak pálím za 5!! (10.12.2017)

Film o tom, že lidi žijící na venkově také fandí hokeji. Jejich psychologie, motivace a životní zvraty jsou mi šumák, buranské pojetí filmu mi vůbec nic neříká. Tím nemám nic proti lidem, žijícím na venkově, pouze se mi nelíbí jeho filmová podoba. Snad někdy dospěji a umění tvůrců tohoto filmu náležitě ocením. (23.01.2012)

Za málo peněz hodně muziky tak, jak jsem to schopná snést. Samota, samota, samota. Deset, dvacet, třicet roků samoty. Jednotlivé samoty a jednotlivé iluze tak konkrétní, až bych to nominovala na archetyp postmodernismu a vůbec všemožně dokazovala, jak jsem strašně vzdělaná a dojatá. Ze všech možných českých polistopadových filmů o životě v zapadákově se mi tenhle líbil nejvíc, protože osazenstvo nevypadá jako banda Pražáků, co si ve špíně hraje na realismus (Štěstí a tak dál). (30.03.2010)