Pes, který štěká, nekouše

Nejednou jsem si vzpomněl na M.Gondryho s méně či více podmanivými a zapamatovatelnými scénami. Černovtipné cosi s pomalejším načasováním, tedy je to věc o smyslu pro humor a chuti, s uvěřitelnými postavami i (ne)dějem, kde absence silnějšího příběhu nijak moc nevadí. Asi nic pro fanatické pejskaře. Slabší 4* (69%). (06.12.2011)

Ako spravne poznamenal Martin nemáme dočinenia s komédiou. Film si plynie svojím pomalým tempom a postupne nám predostiera gulášik obrazu a nekonzistentného deja. Sám seba som sa pýtal čo sa nám tu tvorcovia snažia povedať, no navzdory mojej snahe som nato neprišiel. Odhliadnuc od toho, že téma pojedania pudlíkov mi bola výsostne nepríjemná, aj keď som si vedomí, že pre Kórejské publikum to prameniac z ich kultúry až také problematické nie je, som si počas tých necelých dvoch hodiniek nemohol nájsť cestu k hlavným postavám a vyzneli doprázdna. Až na pár scén(rozprávanie o boilerovi Kimovi, záchranu pudlíka, zememeračstvo pomocou toaleťáku) to bola proste nuda často pripomínajúca strielanie na všetky smery bez finálneho efektu. 1,5* (09.12.2006)

Komedie ? jedině hodně černá. Trošku zvláštní snímek, ale alespoň vím, že v Korei se taky jedí psi :o) Po shlédnutí jsem měl rozpačitý názor, co jsem to vlastně viděl a ani teď to vlastně nevím. Zamyšlení nad zahořklostí života ? Možná. Kdo ví ! Některé vtipné momenty vyzdvihly film na 3 *. 55 % (11.04.2010)

Dneska již oscarový režiér Džun-ho Pon, taky nějak začínal a měl velmi zajímalo čím tenhle korejčík odstartoval svou cestou za zlatým plešáčkem. Film měl krásně propletený příběhy lidí se zápletkou, v některých záběrech působí velmi krutě zejména pro milovníky psů tam pár záběrů není úplně ideal. Dějové vyprávění procházelo několika žánry, ale ještě to není tak učesané jako Prazit, přesto je z tohoto debutu patrná vyprávěcí vyzrálost a originální režisérský rukopis. (10.02.2020)

Prvý réžijný debut Joon-ho Bonga sa nesie vo veľmi uvoľnenom duchu, aj keď sa priznám, že zo začiatkom som mal značný problém, pretože takého malého chlpáča mám doma. Ale potom sa akoby film rozvetvil a ponúkol nám pohľad do životov niekoľkých obyvateľov jedného bytového komplexu. Jediné čo ma pri tomto filme napadá je nápaditosť. Film nemá vyslovene nejaký cieľ, ku ktorému by chcel smerovať. Každá s postáv má svoje sny aj nejaké svoje potreby, ale na konci sa každý vyberá svojou cestou aj keď nie je taká ako dúfal že bude. Plus je vo filme badateľný veľmi príjemný humor. Nenásilný a do značnej miery aj inteligentne podaný. Hlavný hrdina sa mi od počiatočného znechutenia stával stále sympatickejší. Čo je veľké plus tohto filmu. Asi ale najsilnejšou myšlienkou filmu je, že aj napriek tomu že každý robíme chyby/ zlé veci máme v sebe nejaké to dobro - platí to aj na bezdomovcov, aj na nepríjemnú manželku aj na zabijáka psov. K dokonalosti chýbalo naozaj málo. (08.07.2012)