Pohraniční pásmo

Součást mojí rozšířené TOP 10. Čas od času si říkám, co je potřeba k natočení dobrého filmu. Pokud už budu předpokládat na nějaké úrovni odpovídající zázemí a tím pádem i herce, tak už pak stačí "jen" scénář a režie. JSA má neuvěřitelně silný příběh, který je navíc divákovi perfektně naservírovaný a natočený. Snad v žádném jiném filmu se mi nestalo, že bych byl celou dobu napnutý a snažil se odhadnout zápletku, k tomu byl dojatý skoro k slzám a ještě se několikrát smál nahlas. Žluťáci opětovně ukázali, že špičkové filmy točit umí a nepotřebují k tomu žádné fake efekty, ale pouze dokonalé řemeslo. 100% (15.01.2017)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

Scénář: Mu-yeong Lee, Hyeon-seok Kim, Seong-san Jeong, Chan-wook Park .. Absurdní to doba v níž se tohle válečné drama odehrává.. Oddělení komunismu a demokracie „železnou oponou“ je i nám Čechům dosti známá záležitost. Její horší varianta byla v Německu a je dosud na Korejském poloostrově, kde je takhle politicky rozdělen jeden stát - rodiny, přátelé .. O to absurdnější je setkání několika „znepřátelených“ vojáků hlídajících společnou demarkační linii a jejich následně vzniklé přátelství, jenž přes mnohé krásy skončí tragedii. .. Formální stránka je bezchybná, od prvního záběru až do závěrečné detailní prohlídky fotografie (krásná pointa), je pořád na co koukat. Park má velice zajímavý styl, zejména cit pro kompozici a snímání scén je úžasný, přesto není ještě tak vrcholový jako později. Náplň snímku, vyšetřování tragického vojenského incidentu, se pozvolna prolíná tu s veselými tu s smutnými scénami ze společných setkávání vyšetřovaných vojáku. Překrásný film o hořkosti přátelství, kterému doba nepřeje. I přes vysoce hodnocenou "trilogii pomsty" si dovolím říct, že tohle je nejlepší Chan-wook Park. 100%. (20.01.2006)

38. rovnoběžka násilně protla do té doby jednotné území, ovlivnila osudy mnoha lidí, zmařila životy. A přátelství je tu něco, co nikdo nečeká a s čím se nepočítá. Pan Park se ožehavého tématu zhostil citlivě, s grácií a naprosto dokonale nastavil zrcadlo. Nebýt té kamery, mně kineticky nevyhovující, šla bych do plných. Strhující příběh, nadčasová záležitost. (06.07.2018)

Zvláštní podívaná, která ve mě nenechala zrovna jednoznačný názor. Chan-wook Park ukazuje svoje kvality, ale také na 110 minutách předvádí, že i mistr tesař má slabší chvilku a nedokáže tuto filmovou "rekonstrukci" dokonale vyvážit. Pro diváka je to velká škoda a tak se lepší a silnější momenty střídají s horšími. Další film, který ukazuje co pro Korejce, Japonce nebo Čínany znamená přátelství. (07.12.2006)