Pohraniční pásmo

Musim říct, že tohle mě nadchlo, celé to bylo podkreslené pěknou hudbou a příběh o přátelství nepřátel byl udělán velmi dobře. I když by se chvílemi mohlo zdát, že je to krimi, tak to má spíš celkově ten dramatický žánr. Jinak nejspíš to neni zrovna snímek pro ženy, tady je to spíš chlapi sobě, mimochodem občasné komiscké vsuvky mě bavily a odlehčily celkem drsnou atmosféru. 85% (25.02.2010)

Niekedy nepriatelia odložia svoju nenávisť a povinnosť bojovať proti svojmu nepriateľovi kvôli okolnostiam a niekedy len tak z nudy. Tu sa chlapci tiež tak trošku nudili, a ešte musím spomenúť aj jednu bezvýznamnú záchranu života :-) no a z toho vzniklo priateľstvo. Silné priateľstvo, v ktorom malo ale svoje miesto aj podozrievanie. Tragédia nenechala na seba dlho čakať ... a nie každý ju zvládol. Trochu iný Park, ale tiež dosť dobrý. (11.10.2015)

Vojenská dráma s prvkami detektívky. Joint security area je prvým výrazným Parkovým filmom, s ktorým v domácej krajine získal tak rešpekt kritiky ako aj komerčný úspech u publika. Odohráva sa na demilitarizovanom území korejského polostrova, kde jednej noci dôjde k násilnému a vražednému stretu medzi pohraničnou posádkou juhokórejcov a severokórejcov. Prípad prichádza vyšetriť členka nestrannej organizácie a postupne odhaľuje hlbšie pozadie celého incidentu. Oproti neskorším Parkovým filmom JSA trošku zaostáva po horizontálnej línii, t.j. príbehu. I keď jeho odvíjanie je pomalé a premyslene vrstvené, miestami, hlavne vďaka neustálemu prepínaniu dvoch časových línii (súčasné vyšetrovanie a retrospektívny náhľad na samotné pozadie incidentu) a pre mňa trochu nadbytočnej postavy vyšetrovateľky, stráca kompaktnú súdržnosť a čiastočne narúša tempo odvíjania deja. Formálnej stránke ale nie je čo vytknúť, pričom hlavne strihovou skladbou Park jasne poukazuje na svoje silné stránky a až fetiš v detailne premyslenej kompozícii. Vo výsledku 4,5* (18.01.2005)

Tohle korejské bratříčkování na mě žádný velký dojem neudělalo a moc nerozumím zdejšímu vysokému hodnocení. Značná část stopáže se nese v rytmu výslechu, který je extrémně nudný a bezobsažný, neboť obě strany podivně mlčí a mlží. Tudíž asi první třetina filmu je absolutní utrpení. Snesitelná je snad pouze střední část filmu odhalující, proč obě strany mlží a co za podivnosti se vlastně stalo. Příběh je dost přetažený za vlasy, podobným každodenním party na poměrně hodně střežené hranici se jen velice těžko věří. Celkově je to velmi pozvolna plynoucí nuda se sentimentálně vynuceným závěrem. [30 %] (10.12.2023)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)