Má je pomsta

Takto zladenú „drámu“ s tou správnou dávkou absurdných vložiek spolu s precítenou kompozíciou obrazu vyzdvihujúcou tento film na umenie som ešte nevidel. V podstate tu nie je žiadna zlá postava. Film nádherne graduje a dopozeral som ho s rukami na ústach pretože takýto osud by som tým sympatickým postavám ani v najmenšom nedoprial. Oldboy ma ani zďaleka tak nenadchol. (27.09.2006)

Sympathy for Mr. Vengeance mě docela slušně zklamalo. Krom závěru a scény ve výtahu mi předchůdce Oldboye nenabídl prakticky nic, kvůli čemu bych měl potřebu si ho ještě někdy pustit znovu. V komentářích je tu několikrát zmíněno srovnání s Kim Ki-dukovou tvorbou a to by možná i sedělo, páč ve Varech provařený tvůrce zrovna nepatří mezi mé velké oblíbence. Nicméně mě Chan-Wook nikterak neodradil a já si určitě brzy zajdu na jeho (prý) vrchol trilogie, Sympathy for Lady Vengeance. (03.09.2006)

Ne, z téhle bandy otravných retardů si sympatie nezaslouží vůbec nikdo. Nejvíc tady stejně trpí divák, protože každá scéna v tomto zmetaném a absurdním příběhu je protahovaná na dvakrát takovou délku než by potřebovala. Vzájemné zabíjení se na konci už je natočené docela zajímavě a vizuální stránka celkově je povedená, tak alespoň malé plus, a pro mou oblíbenou herečku Bae Doo-na to byla jedna z prvních rolí, tak druhé malé plus. Ale vážně netuším proč Chan-wook Parka se mluví o "trilogii", když tento film je tak neporovnatelně horší než následující Oldboy. 5/10 (13.04.2022)

Korejská filmová syrovost a strohost je přesně můj šálek filmového čaje, no a v Parkově opusu Boksuneun naui geot jsem si jich užil vrchovatě. Úvodní film jeho "trilogie pomsty" je podle mě z celé trilogie nejpůsobivější. Je introvertní, těžkomyslný, artový i realistický, a hlavně je nelaskavý a nemilosrdný; žádný velký sentiment a patos, žádný velký soucit s postavami, žádný happyend, ani dílčí. A tak to mám rád, život totiž není žádná sranda. Silné scény: Továrna, příběh propuštěného svářeče, scéna z výtahu, celý závěr... vlastně celý film. "Já vím, že nejsi špatný kluk, ale snad chápeš, proč tě musím zabít..." (23.04.2014)

Nejprve jsem viděl následující dva díly Parkovy volné trilogie a od úvodního snímku jsem tedy asi čekal něco jiného. Zatímco Oldboy se odehrává v drasticky rychlém tempu a ze Sympathy for lady Vengeance mi utkvěl lehce satirický, cynický, ale taky svižný rytmus, tak ze Sympathy for Mr. Vengeance si budu pamatovat pomalé jízdy kamerou a lehce rozvleklý děj. Je tu několik perfektně komponovaných scén (scéna, kdy dívka utrpením sténá a několik mladíku si to za stěnou vykládá zcela jinak je asi nejlepším příkladem). Často mi ale přišlo, že stylistická dokonalost obrazu naprosto přebíjí to, co by mělo diváka vtáhnout do příběhu. Ve srovnání s filmy třeba Tonyho Scotta však Park volí neúměrně pomalé tempo, které se pak, alespoň pro mne, stalo do jisté míry zkouškou mé hranice únavy. (23.10.2007)