Pelikán má alibi

"Sedím na stromě a zpívám, duliduli-dum, duliduli-dum, čimboraso", parádní scéna natočená před zadní projekcí... Povedená a dodnes divácky oblíbená detektivní komedie v hlavní roli s Miroslavem Homolou a s výtečným komickým duem Plachta+Neumann (fotografové Máček+Kalabis) viz. ještě podobný film Konečně sami (zde však hráli jakési amatérští zloděje pod stejnými jmény). Byl to vůbec dobrý Cikánův tah, který nejspíš vycházel ze staršího velmi dobrého složení Plachta+Pešek. Doporučuji.. (10.05.2006)

Český film měl v dřevních dobách své existence o klasickou detektivku velkou nouzi. Jemné, zatím spíš nesmělé náznaky se začaly objevovat již ve dvacátých letech, výraznější úspěchy se dostavily až o něco později, v době, kdy na barrandovské pláni vyrostl jeden z nejmodernějších filmových ateliérů v Evropě. V případě Pelikána nejde vskutku o žádné velké kriminální drama, už proto, že mezi aktéry tohoto veselého příběhu nacházíme dva pouliční fotografy, nemotorné šmodrchaly, kteří vzbuzují smích už jen tím, jak vypadají: tento dojem zesilují i jejich představitelé, herci Jindřich Plachta a Stanislav Neumann. Nebezpečně se roztáčející kolotoč záměn, nedorozumění a lží, jenž je podnícen shodnou identitou dvou mužů, z nichž jeden je dle nepsaných pravidel situační grotesky hodný a ten druhý, jak jinak, zlý, nemá čím a jak zklamat ani současného diváka. A přidá-li se k tomu ještě prudce nakažlivá písnička o tom, že sedím na větvi a zpívám, roztaje i ten největší morous a škarohlíd. (04.10.2008)

Pohodová a klidná krimi komedie s panem revírním Jaroslavem Marvanem, věčně ukecanými, ale poctivými Plachtou a Neumannem a hlavně nečekaně fyzicky nadaným Miroslavem Homolou ve dvojroli nebojácného lupiče a zakřiknutého knihkupce. Bylo to docela zábavné, místy i vtipné. Pěkná jednohubka pro pamětníky. (15.09.2014)

Vtipná kriminální komedie s jednou velkolepou přestřelkou. Podle mého názoru tomu něco trochu chybí. Nevyužilo se všeho, co se nabízelo a přitom to mohla být vskutku vyvedená taškařice. Na druhou stranu nemá cenu truchlit, i to co vzniklo skoro každého pobaví, rozesměje, či alespoň přinutí k úsměvu. A o zábavu zde jde na prvním místě. Hlavní úlohu má Miroslav Homola, a to v ústřední dvojroli stydlivého prodejce knih Karla Pelikána a suverénního kriminálníka Slámy. O co snadnější život má poctivec, kterému nehrozí, že zemře v přestřelce se zástupci zákona! Mezi další důležité postavy patří dvojice popletených a někdy i nesvéprávných fotografů Máček (Jindřich Plachta) a Kalabis (Stanislav Neumann), kteří jsou u všeho důležitého i nedůležitého. A revírní inspektor Moudrý (Jaroslav Marvan), snažící se odhalit pachatele loupežného přepadení. Z dalších rolí: starostlivá Pelikánova teta Klára (Růžena Nasková), Slámův nápaditý kumpán Dufek (František Kreuzmann st.), Pelikánova nová romantická známost Jarmilka (Marie Glázrová), Moudrého syn a vrchní komisař (Gustav Nezval), Slámova přítelkyně Mimi Černá (Vlasta Podrabská), majitel vetešnictví a tak trochu dozor nad poplety fotografy (Eman Fiala), neurvalý policejní komisař (Miloš Nedbal) a autoritativní majitel knihkupectví (Bohuš Záhorský). Výsledkem je celkem příjemná zábava, což se počítá. (15.12.2015)

V době, kdy se Angličanům ještě několik desetiletí nemělo ani zdát o té jejich ovci Dolly, se v Čechách podařilo z jediného chlupu Růženy Naskové vypěstovat tvora, který ji byl podoben ve všech směrech, ať již v pohybech, či lépe řečeno v nehybnosti, v intonaci, v názorech... ano, jednalo se Karla Pelikána. Na to, jak byli stejní, to v jejich vztahu pěkně jiskřilo ("Ty si dáš ještě jeden krajíc k večeři? Opravdu? Ty si dnes troufáš";"pojďte se mnou k tetičce, ta vám poví, jak jsem neškodný";"jednou viděl natahovat žížalu a omdlel"). Marie Glázrová hrála taky zajímavou postavu...i když měla pěknou siluetu, byla to slušná holka, a navíc projevovala zájem o mimoně Homolu, což se mi jeví jako jediná nerealističnost ve filmu. Naproti tomu Máček a Kalabis působí velice uvěřitelně, protože když mají takový problém s rozeznáváním pohlaví (pletou si psy s fenkami), nelze se jim divit, že i ve čtyřiceti zůstali svobodní a musí to táhnout spolu, což člověku na rozhledu a na psychice nepřidá. Jedinou postavou, která film poněkud kazí, je inspektor ztvárněný Marvanem, jehož proslovy o kytičkách a o kočkách ("na zahradě mi chodí černá kočka. Budu jí říkat černá mimi") se tedy moc nepovedly a i dobře vytopená místnost nedokáže zabránit tomu, aby se člověk kvůli nim na chvíli cítil jako jisté domácí ptactvo. (02.03.2014)