Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Podobne ako neskorší dokument Nickyho rodina, ani tento nie je žiaden skvost, no zvolil si až zdrcujúco silnú tému so silným príbehom, čo ľudia vďaka tomu, že s tým nielen súhlasia, ale hodnotia tu skôr jeho činy než samotný dokument, vyšvihlo v súčasnosti medzi najlepšie filmy. Osobne poznám množstvo investigatívnych a spoločenských dokumentov, ktoré sú skvosty a takejto pocte sa im nedostalo, lebo sa neboja kritizovať mnoho ľudí a tým pádom neujdu kritike a poškodzovaniu. Dúfam, že tu sa to zmení, aj keď hodnotenie na tejto stránke sa veľmi objektívne vždy brať nedá, podľa mňa má niekedy výchylky až 20% od reality, lebo tu hrajú mnohé citové faktory. Čo sa týka napríklad filmu Život Briana, tak aj možno nenávisť, či nepochopenie, lebo ten film nie je hodný vôbec najlepších filmov, ani nie dobrých, je to odpad. Na druhej strane by som bol rád, keby si toto dielo o Wintonovi ľudia pozreli, lebo sa jednalo o neobyčajné činy muža, ktoré sa dajú porovnávať napríklad s tými Schindlerovými. Áno, Mináč nie je Spielberg, na viac asi nemal, najmä pri druhom hranom dokumente, ale oba boli silné a koniec koncov zo 669 zachránených detí, zrejme všetkých židovských, je dnes už približne 5000 populácia. Winton nebol obyčajný biznismen, nebol to sobec, ktorý by si len užíval, ale pomáhal ľuďom aj na vlastné riziko, navyše o svojom čine dlho so skromnosti mlčal, teda dúfam že to nebolo z nejakého strachu alebo z váhania, či urobil správne, keďže nakoniec niektorí z tých židov sa stali aj takpovediac lobistami, čo sa za dobré veľmi považovať nedá. Verím, že to prezradenie bolo najmä kvôli verejnosti a inšpirácii pre ľudí. Isto je to veľký človek, ktorý si dokument s takýmto výstižným názvom zaslúžil, rovnako, ako všetky tie ocenenia od politikov. Trochu mi na záver vadili titulky, ktoré akoby hneď spomenuli, kto sa tam zúčastnil a to hlavne tých, čo len na okamih, najmä takí kontroverzní ľudia ako Havel, či Wiesenthal. Radšej mohli hneď začať menovať zachránených. Mimochodom v tomto dokumente sa proste nedá, aspoň mne nie, ubrániť slzám, je to príliš silné, najmä pri tých spomienkach na ten televízny program. (05.08.2013)

Ze začátku jsem přistupoval k dokumentu s averzí. Říkal jsem si, že to bude jen další dokument, který hraje na city. Zahrál mi na city velice, až jsem se začal nenávidět, že se tomu pocitu dojetí bráním. Jsme tak nenávistní a sobečtí. Tento člověk pomohl tolika dětem bez řečí, bez nějakého profitu či reklamy na svou osobu. Dojemné jsou hlavně rozhovory s přeživšími, kteří si velice váží svého života. Jsou rádi na světě a svůj život zasvětili rodině, protože o ní během války přišli. Museli vybudovat novou rodinnou generaci z ničeho. I v nejhorší chvíli historie lidstva se najdou lidé, kteří pomohou. Takto emotivní dokument jsem ještě neviděl. (28.07.2011)

4.5. 2010 - návštěva v kině v Novém Boru ze školou. Do té doby jsem o něm nevěděl ani neslyšel, ale to co dokázal, tím u mě prostě naplno zabodoval. Ještě stále přítomný a stále usměvavý stařec, který se tak ale nepovažuje, dokazuje i ve svých vysokých letech, že má chuť do života a skvělou náladu celý život. Když se člověk vžije do jeho role, neudělal by tak velký čin jako on? On prostě chtěl udělat jen normální věc, která pomohla druhým, ale on pomohl 669 lidem, kteří mu jsou za to vděčni. Až budu starý, chci být jako on. Má úcta. (04.05.2010)

Velice pěkný dokument o jednom velkém člověku a "jeho dětech"! Přitom jsme se o tomto příběhu ani nemuseli dozvědět, kdyby Nickova manželka nenašla při úklidu na půdě jeho scrapbook. V závěru, při záběrech z reality show To je život, mi vždycky zvlhnou oči při tom, jak zachráněné děti vstávají. (27.05.2011)

Emocionálně velmi silný dokument, který dozajista zaujme každého člověka byť jen s posledními záblesky lidskosti v jeho duši. Zabývá se tak prostým tématem a přece se jeho námět zdá v konci tak všeobjímající, tak plný moudrosti a poučení. Právě tyto dvě věci jsou také ty hlavní, které by si lidé měli odnést z hodin historie, to jsou dva důvody, proč jsou dětem ve školách přednášeny dějiny lidstva. Aby se lidé poučili z dávných chyb, aby nabyli moudrosti z každého kroku do temnoty, dobré nebylo zapomenuto a staré chyby neopakovány. Film Síla lidskosti je dojímavý především proto, že co popisuje je skutečné. Můžete vymyslet mrazivou tragédii, co zasáhne srdce na pravém místě, nebo sepsat lahodný sonet pln slov o lásce a smutku, nicméně nikdy nestvoříte ten vpravdě lidsky krásný příběh, pokud jej neprožijete. Příběh Nicholase Wintona, stovek zachráněných dětí a jejich rodin je pravdivý. Divák je provázen dávnými událostmi jak podstatu vystihujícím komentářem, tak poutavým sledem obrazů a střípky archivních záběrů starých časů, takřka s pocitem jakoby se jich sám tehdy zúčastnil. Na mě nejvíce zapůsobily výpovědi lidí. To se nedá zahrát, v tom je to tak krásné. Nedivím se jaké množství ocenění tento film získal, vskutku právem. Podobných snímků, které si berou za úkol přiblížit divákovi více o hrdinství nebo lidskosti, není tolik. A právě tento má díky své „skutečnosti“ moc oslovit, zapůsobit, říci lidem, že opravdový hrdina není tou kreslenou postavou v komiksových knihách, ale může se jím stát kdokoliv z nás – s dostatkem odvahy a v krušných dobách i s prostou lidskostí. (01.11.2005)