Nebo

Snaha konať dobro prostredníctvom zla sa vždy podpíše na karme konajúceho. To vedel už Dostojevskij, keď napísal Zločin a trest. Tykwer však neodvratiteľnú skazu a utrpenie svedomia pootočil a dokázal premeniť trest za smrť nevinných na osudovú (aj keď kratučkú) lásku a následne vykúpenie nebeské. Jemná a dojímavá hudba cez klavírne vyťukávanie len citlivo podfarbuje jemné vciťovanie do milostiplného príbehu. Postupná premena dvoch osamelých a blúdiacich bytostí, ktoré sa za takých podivných okolností našli, na jedno telo. Kieslowskeho jemná mystickosť a Tykwerova optimistická rozprávacia linka dala tomuto ľúbostnému príbehu to, čo robí z malých príbehov veľké filmy. (22.02.2005)

Film, který se snaží být thrillerem a milostnou romancí zároveň, ale selhává v obojím. Především v otázce vzájemné lásky obou protagonistů působí nepřesvědčivě; o tlumočníkově vzplanutí mají svědčit jeho vrátivší se problémy s inkontinencí, nebohá učitelka pak zřejmě v "zápalu boje" zčistajasna odhodí veškeré své morální zásady ("Za vraždu chci nést odpovědnost..."), aby mohla po boku italského mladíka utéct v širé pole, zelený háj. O vzájemném, definitivním propojení duší ústřední dvojice, pak má zřejmě vypovídat společná volba vojenského sestřihu ala Sinead O'Connor a sladěnost uprchlického oděvu. Všechny scény, které mají podle všeho hrát na city (ráno na půdě, zpověď v kostele...) působí velmi uměle, nejsou součástí žádné uvěřitelné kauzality a některé dialogy, které se zde odehrávají, vypadají jako pokus sériového výrobce německých romantických filmů za každou cenu zaujmout oscarovou porotu. Závěrečnému kýčovitému splynutí těl, které si hrdinové dají i se západem Slunce, nezbývá než se pousmát, o finální scéně s helikoptérou ani nemluvě. Sice vím, že "ve skutečnosti se takto vysoko nelétá", ale pokud tedy mělo jít o pohádku, spíše než příběh prince a princezny Nebe připomíná nepovedenou love story paničky ze statku a čeledína odvedle. (12.07.2009)

Strašně dlouho jsem váhala, ale Tom Tykwer nasadil moc vysokou laťku Pokojným bojovníkem a Lolou. Problém byl v tom, že jsem tomu příběhu tolik nevěřila a i když Cate Blanchett hrála skutečně brilantně, tak Giovanni Ribisi mně tam ne a ne zapadnout. Jinak to byl nádherný vizuální zážitek a z některých záběrů kamery jsem byla nadšená, například jízdou tunelem a následně mezi lány polí, to bylo opravdu úžasný. Hudba taky dokonale ladila s příběhem, ale těch "ale" tam bylo trochu moc. Za první polvinu tři a za tu druhou, hlubší a víc emotivní část čtyři. 75% (20.12.2012)

Asi jsem cynik, ale na mě ta hlubokost citů a těžkopádná symbolika jako strom poznání nebo tunel působily spíš směšně, o nějakém fandění postavám nemůže být řeč a ten vrtulníkový úlet bylo to nejstupidnější, co se dalo vymyslet. Vypočítavá okázale rádobyumělecká sračka s tupými ksichty a stupidními řečmi. Co mi vadí nejvíc je ovšem to, jak se dnes zcela vytrácí (ve filmech je to jen špička ledovce) odpovědnost za vlastní jednání. Pokud omylem zabiju několik nevinných lidí, stačí si oholit hlavu a všechno je fajn, protože ukážu obecenstvu pokání? Přišlo mi to jako "pomodli se dvacetkrát otčenáš a bůh ti odpustí." Každý jako by mohl sledovat svůj vlastní cíl bez ohledu na následky. Ale nedomýšlet dopady svého jednání je tak strašně snadné. (21.12.2005)

Mlčanlivý a napriek tomu nie nudný príbeh dvoch duší, ktoré sa snažia nájsť cestu z bezvýchodiskovej životnej situácie. Okrem skvelej Cate Blanchett a Giovaniho Ribisiho ma vo filme nečakane potešila aj účasť a výborný výkon Rema Gironeho v úlohe otca. Bol mojím najobľúbenejším záporákom z čias Chobotnice a aj preto ma potešil v tejto kladnej role, ktorá mu pristala hádam ešte viac.... (09.02.2014)