Nebo

Miluji filmy s onou jakousi "Kieslowsky francouzsko-polskou atmosférou". Filmy tohoto ražení jsou pro mne neskonale inteligentní, transcendentně laděné, citové a citlivé a tak nějak prazvláštně krásné. Nedokážu to racionálně zdůvodnit a ani to po mně - prosím - nechtějte. Nevyžadujte po mně "hard-data" a objektivní názory... já prostě a jednoduše u těchto filmů taju. Tom Tykwer si se scénářem Krzysztofa Kieslowského poradil na jedničku. Dokonce si dovolím tvrdit, že takhle nějak by mohl vypadat další z Kieslowského filmů, kdyby mezi námi tento vynikající polský filmový tvůrce ještě byl. Shrnuto a podtrženo: Milujete Kieslowského tvorbu a chcete vidět něco nového, neotřelého a krásného? Příliš dlouho neváhejte a zkuste toto Tykwerovo NEBE. (11.06.2004)

Tykwerova minimalistická, vztahová pohádka na dobrou noc aneb když už není cesty zpět a život se blíží ke svému jistému konci, to poslední co zbývá na cestě do neznáma je ještě jednou a na posledy rozehrát ruskou ruletu se svými city. Obrazově místy vyprázdněné. Příběhově osekané až na kost, ale celkově až nečekaně upřímné. Nejčistších devadesát minut. (19.04.2011)

U většiny filmů, které chci vidět si píšu do poznámky proč nebo kdo mi je doporučil. Tady jsem němělav poznámce nic, ale stačilo nahlédnout na scénaristu a bylo jasno.S Kieślowskim jsem měla poprvé tu čest ve Zlíně na dnech polského filmu. Scenáře, které vtáhnou hned do děje a vzbudí zvědavost, to opravdu umí.Výběr kontraverznějšího tématu mi nevadí, ale zpracování zabíhalo mírně do kýče.I když některé umělecky pojaté záběry jsem ocenila. No nebude to kousek, který potěší každého, ale vidět se určitě dá. (12.09.2019)

Hudba: Arvo Pärt (v jiných publikacich se uvádí: Marius Ruhland, Tom Tykwer); Určitě nadprůměr, mě jen chybělo větší propracovaní vztahu dvou hlavních hrdinů. Takto mi přišlo velice povrchní a z toho vyplývá, že chování postav mi nepřišlo přirozené (17.03.2006)

O nesnesitelné lehkosti hraní C.Blanchett a naivní zranitelnosti nejednoznačného minimalisty Ribisiho není pochyb. Především na nich Tykwer komorně, jednoduše a o krok napřed před užaslým divákem vystavěl originální příběh o křehké lásce s mlhavou budoucností, která nezná nízkou letovou hladinu. Celým filmem se pak táhne jako nadpozemská niť Spiegel im Spiegel od Estonce Arvo Pärta, která mi byla tak dlouho povědomá, až jsem si vzpomněl odkud. Tohle byl ten element, co udělal ze zde tolik poplivaného Ritchieho Swept Away alespoň pro mě ne úplně odsouzení hodnou záležitost. A pro ty, co se kvůli glorifikaci vražedkyně a jejího (ne)přijmutí odpovědnosti za své činy pozastavují nad amoralitou Nebe, mám stručný vzkaz: „Žádný strom ani vrtulník nerostou až do nebe.“ Ale to mi bylo pár minut po konci filmu, upřímně řečeno, zcela jedno.. (14.02.2011)