Na růžích ustláno

Červená knihovna,  1)  kterou ozvláštňují jen slavní herci._____ 2)  Dialogy nudí, tempo je pomalé._____ 3)  Rok vzniku se podepsal na kvalitě zvuku, jak také jinak._____ 4)  Od operetního žánru toho mnoho neočekávám a také ani mnoho nedostávám. A tak je mé hodnocení v rámci žánru docela dobré. (20.10.2023)

Copak to se dělá, dávat člověku sklo do oka? Co kdybych se pořezal! Weinbergerova stejnojmenná opereta sklidila nevídaný aplaus již při svém premiérovém uvedení (1933), v němž zářil idol paní a dívek Jára Pospíšil. Bylo jen otázkou času, kdy se hrdinové tohoto růžového příběhu přesunou z divadelních prken na filmové plátno. Nutno dodat, že režisér Cikán prozíravě vytušil, že nemá smysl spoléhat se jen na libozvučné melodie a proto si zajistil exkluzivní herecké obsazení. Lída Baarová v roli samostatné, emancipované lékařky oslňuje ženským půvabem i sympatickým vystupováním, Antonie Nedošinská s Jindřichem Plachtou podnikají další vražedný útok na divákovu bránici, Pešek překypuje hravostí i mladistvým elánem. O prvotřídní humor tedy nebyla nouze. A zpěv? Ten byl svěřen Marii Tauberové (1911 – 2003), zářivé hvězdě českého operního nebe, která se krátce poté (1936) stala na dlouhá desetiletí jednou z nejvýraznějších tváří pražského Národního divadla a její koloraturní soprán sklízel úspěchy i na zahraničních scénách. (03.10.2008)

Filmy, ve kterých hraje třeba Jindřich Plachta či Ladislav Pešek mě vždycky těší. Prvně jmenovanému bych i věřil, že postavy jaké hrál odrážely jeho skutečný charakter. Ladislav Pešek zase teprve začínal, ale v prvorepublikových filmech působil většinou svěže a svým komediálním přínosem a optimismem film jednoznačně pozvedl. Děj je takový klasický. Jedna rodinka zbohatla, ale zapomněla na svou skromnost a pracovní nasazení, respektive matka rodu, a tak jí to otec musí připomenout. Kdyby to šlo v životě všechno tak jednoduše jako ve filmu. Mnoho tehdejších, a nutno podotknout, že i dnešních, obyvatel by asi nesouhlasilo. Ale musí se nechat, že snímek je úsměvný a pozitivní. (24.07.2023)

Příjemné operetní téma, které se líbilo napříč republikou. Ano, i v domovském Brně ;) Na jeho filmové adaptaci je nutno ocenit to tempo, divadelní premiéra v režii Oldřicha Nového byla v prosinci 1933 a filmová již v lednu 1935. Ambice byly velké, nicméně z barevné závěrečné scény sešlo a tak nikdy neuvidíme skutečnou barvu oněch lila růží. Několik nápadů je ale skutečně dobrých i v čb, zejména Peškovy etudy na růžovém balkoně, kouzelná je klasická proměna Nedošinská na způsob Kráčmerky a zdaleka nejlepší je pikantní Maria Tauberová, skutečná operetní diva tehdejších let. (16.03.2020)

Hlavně ze začátku tomu chybí tempo, vtípky jsou občas zazděné zmateným střihem. Taky postava správného zásadového chlapíka Pavla Gardena mě většinu času docela iritovala, já být Baarovou, tak mu za tu výchovou lekci na konci filmu plivnu do ksichtu. Naopak příjemně překvapila Maria Tauberová, výborné jsou pak dvě Plachtovy scénky ke konci, jedna se sekretářkou a jedna s "číslem 54". A minimálně jedna hvězdička za extravagentní pohyby tanečnic. (25.11.2013)