Laskavý divák promine

České 19. století zrovna nevyhledávám, spíš naopak. Přesto mě tento seriál opravdu bavil, samozřejmě díky Vladimíru Dlouhému, jehož výkon je opravdu nezapomenutelný. Skvělé dialogy, výborně vytvořené prostředí. Škoda, že Česká televize stále upřednostňuje opakování poněkud jiných seriálů, popř. pseudovtipných příběhů s Miroslavem Donutilem. (28.02.2013)

5/5 Obrazy ze života Jana Nerudy patří mezi to nejlepší, co vyprodukovala Česká televize 90. let. Ve výjimečné shodě se potkali dva zasloužilí rutinéři z éry předchozí a oživili společnými silami čítankové osudy z redakčního okruhu Národních listů. Koncept rámovaný vyprávěním staršího Nerudy (již padesátiletého, považte!) a vzpomínkami, ve kterých hlavní roli hraje Vladimír Dlouhý, funguje výborně. Hravým způsobem se zde snoubí osobní peripetie na poli milostném s těmi literárními. Sledujeme počátky vztahu s Annou Holinovou, epické drama s Karolinou Světlou, se sestrami Macháčkovími i Annou Tichou. Výjimku nabízí epizoda Listy důvěrné líčící kauzu s "vídeňským Čechem" Šemberou a odsouzení "zrádce národa" Sabiny. Klasicky je s podivem, že seriál chybí na DVD a nebýt ČT 3, byl by seriál zasunut kamsi do propadliště dějin. (12.11.2020)

Na první pohled lidová vyprávění v komorní formě o postavě naší literatury, který prožívá lásky, zrady, pády. Ano, prvotně to můžr ořipomínat třeba vyprávění a jiný seriál o Hašlerovi a lidí okolo něj Bassovi a spol, jen bez těch kabaretních výstupů. Ale to jen na první pohled. Laskavý divák promine, ale jde docela o drama, které se opravdu koná komorním pristředí, kde hraje plejáda známých tváří a to i v epizodních či betvýznamných rolí. Laskavý divák jistě zaznamenal a zaposlouchal se do plno veršů či samotné prózy, která kol prosakuje. Geniální je i prolínání postav - mkadého Nerudy, který jednotlivými díly stárne - a starého, unaveného Nerudy - Laskavý divák jistě ví, že mluvím o Vladimíru Dlouhém a Iljovi Rackovi. (15.07.2020)

Schopnost vnímat klasiky českého devatenáctého století jako živé lidi s jejich slabšími i silnějšími stránkami a objevovat v jejich vcelku všedních životech prvky nadčasového a velkého poetikou všedního dne byla vždy vzácná. Dnes je endemitní. Kvinteptych ze života jednoho z největších Čechů, muže, který za svého života byl více ctěn jako novinář, ale sám sebe považoval za básníka, patří do této nečetné série pozitivních výjimek. Důkladná znalost dobových fakt, chválabohu nešetrná důslednost v pojetí výpravy, ale i schopnost nadhledu z tohoto volného cyklu televizních inscenací dotvářejí poutavý celek pěti sond do básníkova života. Neméně výstižně i průhled do české společnosti druhé poloviny devatenáctého století. Důvěrnost kamery pracující s velkým detailem i brilantní výkon Ilji Racka (svou suverenitou připomíná tehdy mladšího, ale neméně strhujícího Václava Vosku roku Pražského jara) jako průvodce dotvářejí neobyčejně působivé dílo nedoceňovaného dalšího velikána české režie poslední čtvrtiny dvacátého století Jaroslava Dudka. Nadčasová nadčeskost češství - tak lze asi nejvýstižněji shrnout nadčasovost vlídné nerudovské sebeironie VÁŽENÉHO DIVÁKA pro připraveného diváka všech generací. Zbývá jediné a všetečné: proč tento příběh již dávno nebyl zdigitalizován a z jakých důvodů - pokud to stačím sledovat - není alespoň opakován? O mores, o tempora! (15.02.2008)

"Tak zvolna, tak smutně, tak sám a sám, svou loďku dál životem sunu…Což nechtěla pražádná dušička se mnou do mého vsednout člunu?" Tento pomalu už pamětnický televizní seriál o tom, kterak Jan Neruda "utíkal tolik za holkami, protože nebylo možné milovat se s pražádnou stranou," mě zaujal už v době jeho vzniku a líbil se mi i teď, kdy jsem kouknul na díl věnovaný jeho platonickému vztahu s Karolínou Světlou. Skvělý je hlavně Vladimír Dlouhý coby "hrubý, rozervaný a neotesaný" mladý Neruda. Ale i ty občasné glosy "starého" Nerudy v podání Ilji Racka mají své kouzlo. Je s nich jistá nostalgie, jaká je i ve výše citované Nerudově poezii.      (10.12.2022)