Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrajú:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováObsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (344)
Tenhle film Věry Chytilové se dá zařadit do několika žánrů, protože je tu od každého trochu a tak vznikl hustý koktejl ozdobený třemi třešínkami v podobě vedoucích v čele s Miroslavem Macháčkem. Paní Chytilová byla velmi schopná a specifická. To se jí musí nechat. Dokázala divákovi nasrvírovat hutnou a divnou atmosféru. Byl to takový hezký psychologický experiment, který krásně dotvářela Kocábova hudba, taky divná. Já jsem měla pocit, že se rodiče těch svých výpučků chtějí zbavit a nebo si to celé vykládám úplně jinak. Každopádně se děťátka měla něco naučit. ()
Byl jsem přáteli pokárán, že když jsem takový filmový fanda, proč jsem ještě neviděl tuto kultovní záležitost. Nechápu, ale tenkrát mi to nějak prostě uteklo. A fakt je to škoda. Vždyť jen těch lyžáků na podobných chatách... Po tomhle filmu to všechno mohlo být ještě mnohem tajemnější. Znám lidi co si živě pamatují jak se u toho báli. Dnešní teenager by se tomu asi vysmál, ale socialistický divák, ke kterému jen sem tam pronikl nějaký horor maximálně tak na videu nebyl ještě zocelen strachem a hrůzou. Dnes už viděsí diváka jen máloco a to dokonce když film explicitně zobrazuje např. mučení atd. Krom Upíra z Feratu si moc nevybavuji, že by něco dalšího hororový žánr tehdy splňovalo. Jenže paní Chytilová rozehrála filmem dvojí hru. Kdo chce, vidí v něm strašidelnou záležitost (a naštěstí to spolkli i soudruzi), film je ale skrytou krititikou tehdejšího režimu. Režimu, který dělá z lidí ovce, poslušné stádo (jeden za všechny, všichni za jednoho) s kolektivní vinou, stádo, které je ponoukáno aby ze svého středu (kolektivu) vylučovalo jedince kteří jsou jiní, nebo kteří svým ostražitým přístupem mohou stádu nabořit jistoty ve kterých se cítí bezpečné a které mu jsou garantovány. V tom je genialita filmu. Skoro mi tedy mrzí, že jsem film neviděl v mládí jako horor a ke stáru jako alegorii k žití v komunistickém státě za dob normalizace. Avšak i s přihlédnutím k tomuto faktu, s vědomím skvělého hraní pana Macháčka i skvělé hudby Kocába nemohu jít nad 3 hvězdy. Někteří z herců strašně přehrávali (Dingo, Babeta) a byla tam i kupa nelogičností. Naštěstí závěr filmu ač bych to jindy u hororu viděl nerad byl optimistický což s vědomím oné alegorie dávalo tehdejšímu divákovi který uměl číst mezi řádky jistou naději. Ta naděje společného úniku z podobné Včí boudy se pak naplnila o 3 roky později v listopadu 1989. Dávám tedy za 3 naběračky fazolí. * * * ()
"Šéfe, dejte tomu lemplovi zabrat, až z něj teče olej." Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že se té partě mladistvých dementů nic nestane. Viděl jsem prostě dostatek adeptů na zmrznutí, kuchnutí či infarkt z vyplašení a byla by škoda tohle nevyužít. Abych však neprozradil děj a aby se zároveň neprovalilo, že jsem nepokrytě fandil mimozemšťanům, tak se přiznám, že jistou atmosféru to mělo a mimozemšťanka Chytilová dokázala zajímavě zachytit pohled své rasy na tu naši. ()
Pro mě nejlepší film Věry Chytilové, ve kterém svůj styl využila pro sci-fi horor a to neuvěřitelně funkčně, kdy teoreticky sledujeme horskou komedii o lyžařském kurzu, které by se díky hláškám některých účastníků dalo snadno smát, ale tak moc za vším je (a postupně graduje) cosi temného, že mě to dokázalo držet neustále napnutého, kdy vše vypukne. A to i přesto, že už jsem Vlčí boudu několikrát viděl, takže přesně vím, jak vše končí. Je to celkem pěkná protiváha k Upírovi z Feratu, kterého jsem si taky nedávno opakoval - zatímco tam hororové scény moc nefungovaly a občas působily spíš směšně, u Vlčí boudy by samy o sobě mohly dopadnout stejně, ale Chytilové perfektní stylizace to nedovolí a ještě vám vrátí, že byste vůbec mohli pochybovat. Na naši zem perfektní film, ve kterém své místo mají i výkony neherců, které sice jsou křečovité, avšak mi přijde, že toho Chytilová využívá ve svůj prospěch. A ani ta moralitka mi nepřišla tak moc moralizující, jak někteří tvrdí, ale spíš jako jasná myšlenka o tom, co je lidstvo zač a jaká je jeho šance na přežití; na moralitku mi to přijde hlubší. Viděl jsem to znova po pár letech a jsem rád, že mě to nepřestává fascinovat. 5* ()
Vůbec si nepotrpím na Chytilovou, její filmy mě doslova nudí, ale Vlčí bouda je výjimka. Dívala jsem se na to s kamarádkou, samy dvě v prázdném domě a večer jsem byla vážně ráda, že už nemusím ven, jak jsem se bála. Atmosféra strachu, v partě mladých, odříznutých od světa, je ve filmu vykreslena velmi sugestivně. ()
Galéria (10)
Fotka © Mokép
Zaujímavosti (9)
- Ve filmu můžeme vidět i záběry Vysokých Tater. Konkrétně pak Solisko, Štrbské Pleso a Tatranské Matliare. [Zdroj: Filmovamista.cz] (pornogrind)
- Experimentálne a nezvyčajné prvky výtvarníka a animátora Jiřího Barty ktorý spolupracoval na filme, sú na svoju dobu novátorské, nakoľko sa pohral s abstraktným bujnením ľadových útvarov snímaných v makrodetailoch. (Raccoon.city)
- Film se natáčel od 20. ledna 1986 do 24. července 1986. (GASTON73)
Reklama