Sedmokrásky

Sedmikrásky, můj pubertální strašák objevování československých filmů 60. let. No dobře, jdeme na to po čase znovu... Z uměleckého hlediska je film velmi zajímavě natočen, figuruje tu působivá kamera, zajímavá hra s barvami a obrazem. Pokud jde o děj, ten je, jak to už u některých filmů tzv. nové filmové vlny 60.let bývá, hodně chabý a originalita způsobující nadšení upadá do stereotypu a po nějakém čase může i nudit. Film je plný nadsázek, dá se při něm i zasmát, zvlášť scény z nočních podniků považuju za povedené, přítomní pánové u stolu jsou zajímavým osvěžením filmu, v jednom baru zase k tanci zní skvělá skladba Jiřího Šlitra se scatem v podání Evy Pilarové. Ovšem některé pasáže, ve kterých účinkují pouze "ty dvě žáby", jsou k nevydržení a působí až příliš provokativní i po 50ti letech od vzniku. A to jsou obě "žáby" neherečkami zahrané velmi trefně! Tady koukám, se jmenují obě Marie, ve filmu jsou ale oslovovány různými Jinými Jménami, většinou od J (Jarmilka, Jiřina, Julie,...). Z posledních 20ti minut mě zaujala snad jen scéna, jak jedou v malém nákladním výtahu. Velká luxusní hostina by myslím vyzněla lépe, kdyby se aspoň na chvíli v hotelu objevilo víc účinkujících. Pasáž s upratováním haly, kde si obě Marie šeptají, jaké jsou už dobré a hodné a budou konečně pracovat, a při tom servírují rozbité talíře a na to zvyšky pováleného jídla, tohle Chytilové opravdu nezbaštím, byť její myšlenky z tohoto filmu více méně chápu (alespoň myslím :o)). 55% (16.09.2016)

Pro zanícené vykladače symbolů (zdravím zhýralého fyzika) vyložený poklad, ovšem osobně jsem na nějaké (de)zinterpretace neměl chuť a film si užil výhradně jako rýpavou absurditu povedeně se strefující do povrchnosti materialistů a chytře si hrající se stereotypním chování lidského druhu v milostných situacích. Pokud si navíc člověk může v některých momentech místo zkažených slečinek dosadit známou osůbku, pak film získává ještě určitý rozměr navíc. Silné 4*. (26.09.2012)

No...Věra jednoduše strčila do kapsy všechny své spolužáky z FAMU. Jediným konkurentem, na poli originálního absurdna, pro mě zůstává Evald Schorm, se svou povídkou Dům radosti. Chytilová vidí (nejen) novou vlnu po svém. Přidala do toho barvu (občas), halucinogenní výjevy (jízda vlaku) a dvě naprosto nádherné a osobité bytosti, žijící zdánlivě v jiné realitě. Ztělesňují veškerou lidskou rozmařilost, sobeckost a podobné nádherné vlastnosti, které vidí kolem sebe. Když oni, tak proč ne my?? Povrchní nádhera přinášející zkázu všude tam, kde se objeví. I krásná sedmikráska může ničit. Kdo se pohoršuje nad rozšlapaným jídlem více než nad vybombardovaným městem...ale ona Vám to paní režisérka řekne sama. Tohle je filmový underground se vším všudy, dokonce i s civilizační myšlenkou!"My se, prosím, topíme...!" Volá dříve rozmazlené a zhýčkané, nyní zoufalé lidstvo...! (12.05.2012)

V Polsku se dodnes jako výraz nepochopení říká úsloví "je to jak v českém filmu". Používá se to prý od dob, kdy Polákům pustili do kin Chytilovou.....Je to, že má film chaotický střih a kameru, divnou hudbu nulovou story a a nudný děj známkou umělecké kvality? Když tady koukám na místní výkřiky typu "Vadí, nevadí, miluju paní Chytilovou", "sedmikrásný film" "skvěle jsem se bavil" apod. mám trochu pocit, že jsem z jiné planety. Souhlas s gudaulinem (takovéhle filmy můžou vzniknout jen když stát dotuje "umělce" opravdu štědře) a s dobytkem (radši koukat z okna). (01.02.2009)

Chytilová pak ještě natočila několik velmi dobrých filmů, ale tak dobrý jako Sedmikrásky už nikdy. Předevčírem jsem se na ně podíval znova a byl jsem až překvapen, jak mě pořád baví. Proč musí být jakékoli "jiné" dílo škatulkováno jako "experiment"? Sebeúčelové uměleckosti sice nerozumím, ale tady zvolená hravá "artová" forma geniálně souzní se sdělením. Všechno je jen hra, hlavně že je legrace. To platí dnes mnohem víc než tehdy. O to je podivuhodnější, že Marie ještě po téměř půlstoletí provokují a štvou stejně silně jako ve své době, ačkoli tehdejší atmosféra, morálka a skrupule jsou dávno pryč. Netečných zahradníků hledících si svého je totiž dnes ještě méně než tehdy. (Podotýkám: zahradníků!) K dalšímu: Je třeba brát vážně obě části jejich úvodního mota. Nejistota, jestli vůbec "jsme", je nejen vrcholem jejich eskapád, nýbrž ji lze použít jako klíč k celému filmu, ať už pro vás "být či nebýt" znamená cokoli. Nejlepší je na těch dvou "pannách" ovšem to, že ať je chápete jako personifikaci úpadkové všežravé civilizace nad propastí nebo naopak jako negativní světice, jež jako jediné na nejrůznější podněty této civilizace odpovídají dokonale adekvátně, vždycky máte pravdu. Takže všichni vy zamilovaní pánové, vážení diváci estrádního umění, pohostinné hajzlbáby, spořádaní pracující, připravovatelé opulentních hostin etc.: vězte, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Vadí? (29.05.2011)