Sedmokrásky

Pro zanícené vykladače symbolů (zdravím zhýralého fyzika) vyložený poklad, ovšem osobně jsem na nějaké (de)zinterpretace neměl chuť a film si užil výhradně jako rýpavou absurditu povedeně se strefující do povrchnosti materialistů a chytře si hrající se stereotypním chování lidského druhu v milostných situacích. Pokud si navíc člověk může v některých momentech místo zkažených slečinek dosadit známou osůbku, pak film získává ještě určitý rozměr navíc. Silné 4*. (26.09.2012)

Film Sedmikrásky je velice provokativní záležitost, která je plná barev, podmanivých obrazů, nečekaných skoků v ději (pokud zde vůbec nějaký je), přičemž tomu všemu vévodí dvě naprosto zkažená děvčata, jejichž konání a jednání s jinými lidmi je velmi kontroverzní. V rámci vizuální stylizace je tento snímek hodně nápaditý, o tom žádná. Ale mně osobně vadily obě hlavní představitelky - chápu, že měly být zkažené, ale vedle toho byly dosti otravné (v tom špatném slova smyslu) a mluvily jako (trochu přisprostlá) děvčata z prvního stupně (což mě fakt iritovalo). Ale téměř závěrečná scéna, ve které obě dívky naprosto zničí hostinu a poté se houpou na lustru, byla velice dobře natočená a nezapomenutulná. Zkrátka film, u kterého jsem si už u úvodní scény říkal, že to nebude pro mě to pravé ořechové - a moc jsem se nespletl. (29.04.2013)

Sedmikrásky doslova od první minuty a od první pronesené repliky jasně odhalují Chytilové základní režijní slabiny. Ačkoliv jde o vizuálně nesmírně zajímavé a svěží dílko, herectví (zvláště dialogy) jsou dosti otřesné. Nejde ani o vybroušené herectví profesionálů ani o přirozené neherectví amatérů, jakým vynikají například raní Formanové, nýbrž o podivně křečovité a stylizované "herectví" několika (zřejmě) neherců. Chytilová těmto postavám odnímá to nejzajímavější, co mohli svým (ne)hereckým projevem přinést, totiž autentičnost a spontaneitu. Jeden z výrazných výrazových prostředků Československé nové filmové vlny tím vlastně obrací zcela naruby. Výrazná stylizovanost má samozřejmě i svoje přednosti, především už zmíněnou vizuální složku u níž lze mluvit o určité opulentnosti a touze po překvapivosti v kombinaci s hledáním esteticky působivých záběrů, a dále formální neuspořádanost a kolážovitost, která je rozhodně spíše dadaistická než surrealistická. Vedle Chytilové, jejíž hlavním přínosem je zřejmě značné "povolení opratí" a touha po experimentu jako výchozím tvůrčím přístupu, se na tomto výsledku evidentně výrazněji podíleli kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, která se také, spolu s Chytilovou, podílela na kompletním přepsání Juráčkova námětu. Jím zamýšlená "studie morálně rozložené mládeže" se ve filmu vlastně naprosto ztrácí a lze ji spíše jen tušit než jasněji sledovat a definovat. Tímhle přístupem ostatně Sedmikrásky výrazně připomenou o něco mladší Jakubiskův film "Vtáčkovia, siroty a blázni "... Suma sumárum: Filmový zázrak se rozhodně nekoná, jakkoli jde opravdu o jeden z nejzajímavějších Chytilové filmů. Spíše jde o drtivé vítězství ne zcela zvládnuté ale velmi zajímavé formy nad vcelku nicneříkajícáím a vyprázdněným obsahem... Celkový dojem: 65% (21.01.2012)

Nedoporučujeme epileptikům, těhotným ženám, dětem a vlastně ani nikomu jinému. Naštěstí tímto kouskem opuštím oblíbenou kolekci poslance Prušince a doufám, že nyní to bude už navždy. Chytilová, Juráček a Krumbachová? Absolutní ne. Ale jsem dojatá těmi barvami, protože jak jsem zvyklá vnímat ty hrůzy 60. let převážně čb, tak toto je další šok na hlavu. (06.12.2012)

(1001) Říkám si, jestli je možné, že je něco zároveň nenávistné i potřebné. Zřejmě ano, pokud je původcem myslící a reflektující umělec. V pubertě mi daly Sedmikrásky hodně zabrat, než jsem se dobrala ke zjištění, že všichni lidé nejsou stejní, což mě s tímto filmem usmířilo. Nebudu mu vyčítat, o čem není, ale budu se snažit všímat, o čem všem je. (08.05.2015)