Réžia:
Tomáš Vorel st.Scenár:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (237)
Natočiť grotesku v 21. storočí musí určite producentom pripadať ako samovražedný nápad, napriek tomu je Škriatok pokusom o vzkriesenie tohto žánru, tak populárneho začiatkom storočia minulého. I keď sa v rámci žánru škriatok určite nestratí, doplatí na zmlsanosť dnešného diváka, ktorý sa už nesmeje kopancom do zadku a „náhodným“ pádom na zem. Gagy v dnešnej dobe musia byť svojim spôsobom sofistikovanejšie a nie tak prvoplánové ako si to mohli dovoliť Chaplin and co. A to je Škriatkova slabina. Gagy sú totiž dostatočne nevyrovnané, niektoré sú geniálne a niektoré dosť slabé. Postava Škriatka je vo filme len do počtu, dej poriadne neovplyvňuje, čo ma vedie k otázke či vôbec bola potrebná. Pochváliť však treba muzikálny doprovod od MIG 21. 6/10 ()
Ve srovnání s Vorlovou rannou tvorbou je to slabší kus, ovšem o moc lepší než gympl. Film však staví na základě staré Vorlovi tvorby, nepřínáší nic moc nového, kromě občas trapných scén s mladším Vorlem, u kterého si nemohu pomoc, ale postavám, které ztvárněňuje, prostě vůbec nevěřím. Navíc ani ta hudba Mig 21 nebyl úplně šťastný nápad, začalo to pak působit monotónně, trošku jako hudba přidaná k nějakému rodinnému videu. Abych byl ovšem spravedlivý, tak film má pár opravdu nápaditých a vtipných scén a to zejména gegy starý dobrý sklepácký gardy... ()
Jednoznačne najhorší film aký som kedy videl a dopozeral (dopozeral som ho len preto lebo ho dávali v autobuse). Chápem konceptu nemej grotesky, ale myslel som že mi preskočí počas toho filmu, alebo že na mne zanechá trvalé následky :) Príbeh ma vôbec nezaujal v tejto forme, postava škriatka bola zbytočná a prekážala mi a v podstate nevidím na tomto filme nič pozitívne. Hodnotenie: 0.1/10 ()
Tak tohle je hodně jiné i na SKLEPáky. Musím určitě pochválit odvahu, něco takového v dnešní době natočit a prezentovat bez uzardění jako plnohodnotný film, ale jak vidno jde to. A navíc se to povedlo! :-) Velice nápadné jsou dějové nedostatky, které zde nelze zaplnit rádoby zajímavými dialogy, jak to můžeme vidět ve většině filmů, což na druhou stranu paradoxně přidává Skřítkovi na spádu. Spousta "vtipů" je hodně stupidních, ale například vždy když blikl blesk policejního foťáku, mohl jsem se začít bez obav smát, navíc "korupční" scénka je jedna z vrcholů filmu!! ()
Škoda, že většina dobrých momentů je soustředěna pouze do expozice. Postupně satiru a ironii nahrazují obludarizující záběry z jatek a nezajímavá manželská krize. Při druhém sledování jsem si u závěru filmu uvědomila, že se vlastně koukám na jakýsi sentimentální těžkopádný dojezd, ve kterém se není čemu smát ani nad čím plakat nebo skřípat zuby. Což je velká škoda, protože film obsahuje spoustu dobrých ironizujících nebo mysteriózních náznaků, nic ale není dovedeno do konce. Vorel pořád zraje a už teď můžu říct, že se těším na jeho majstrštyk. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (6)
- Ve filmu je odkaz na starší film Tomáše Vorla Cesta z města (2000). Při scéně, kdy matka ukazuje dceři rodinné fotografie, byly totiž použity i některé snímky právě z tohoto filmu. (zeďa)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
Reklama