Duše jako kaviár

Duše jako kaviár, odlehčené partnerské drama, je propletené až na samou mez únosnosti. Obecně si užívám zašmodrchané mezilidské vztahy. Podporuje je kvalitní herecké obsazení. Problém mám s vedením příběhu. Více, než cokoli jiného, se jako vejce vejci podobá nekonečným televizním seriálům tuzemské výroby. Tam jsou extrémistické zámotky v kontextu s dobou výroby nutností, zde mají ohromit a v úpěnlivě držené nadsázce i pobavit. Daří se to jen částečně, občas působí nepřirozeně a násilně, občas naprosto zbytečně. S vírou ve vlastní schopnosti jde cílevědomě až na dřeň kosti. Je uzpůsoben televizním standardům, schází nenucená elegance, bez ní jde jen o slabošskou průměrnost a vtíravý propletenec jedné rodiny ho nezachrání. Hlavní postavou melodramatické hysterie je Jana (dobrá Tatiana Vilhelmová), mladá a nespokojená vdaná žena. Překvapivě i v době spotřební se osobní štěstí hledá ve vztazích. Doba upřímnosti nepřeje, základ katolické morálky je neměnný, rodina přestává být oporou a zpestření života se hledá v tělesné rozkoši, za kterou hned vidíme osudový cit vzplanutí. Osamělost je svině, důvěřivost přináší jen zklamání, pátrá se po nevěře, rozpolcují se duše, pláče se do dlaní a ve vřavě se pořádá honitba. Překonat musí především sebe samotnou. Hlavní mužskou postavou je Jan (velmi zajímavý Ondřej Vetchý), Janin přelétavý manžel. Láska zevšední, životabudičem jsou hrátky svádění a nové cíle touhy zachycení neopakovatelných životních etud. A sukničkářovi se neodpouští. Za zbytečnou postavou považuji Vladimíra (Jan Budař), nevlastního bratra Jany. I tento melancholický hypochondr se užírá v osamělosti a nerozpoznatelnosti životních priorit. Ale je to jen autorova úlitba vlastního vnímání procítěného umění. Důležitou postavou je Anna (zajímavá Karolína Kaiserová), Janina mladší sestra a středoškolská žákyně. Probouzející se ženství, neurovnané rodinné poměry a jedna tragická událost roztáčí kolotoč duševního tápaní. Stačí udělat poslední krok k dospělosti, ale hlava ještě nedospěla. Výraznou postavou je matka dcer (velmi zajímavá Vilma Cibulková) v obousměrném tlaku zodpovědnosti a chtíče. Dospívající dcera si zasluhuje pozornost, ovšem možnost osobní osamělosti je tíživá a demoralizující. Mezi výraznější postavy patří také František (zajímavý Saša Rašilov nejml.), Janův kamarád, stižený nepříčetnou žárlivostí. Nuzné stavy zloby jsou špatným rádcem v životě, vztazích i štěstí. A Karin (zajímavá Alice Bendová), atraktivní Františkova manželka. Vrcholky života pro ni znamenají zálety a nekompromisní naléhavost. Nesnáší odpor, neodpouští chyby a sama se staví na piedestal obdivu. Z dalších rolí: nerozhodná Vladimírova bývalá manželka Marcela (šarmantní Petra Jungmanová), do Jany zamilovaný automechanik Ríša (Filip Blažek), velmi přelétavá Ríšova partnerka Miluška (půvabná Jana Bernášková), Annin nudící se nový spolužák David (Ondřej Pergl), Karinina hluchoněmá dcerka Natálka (Lenka Sagulová), Janův jízlivý otec (velmi zajímavý Michal Pavlata), svérázná ruská prostitutka Jelena (zajímavá Viktoria Flídr), přezíravý přítel matky a taxikář Petr (Roman Luknár s hlasem Marko Igonda), Vladimírova matka (Jana Šulcová), či zemřelý otec sester (Josef Nedorost). Tento způsob nezdravě nabobtnalého propletence vztahů není nejšťastněji zvoleným řešením. Ta snaha po sinusoidách absurdit všedního dne dostává zachmuřenou podobu nejapných televizních seriálů. Kontury kazí výsledek, byť jsem to v podvědomí očekával mnohem pitomější vyznění. Filmové postelové hrátky bývají v podání českých filmařů hloupější, ale postelové hrátky nejsou psychologickým dramatem. Psychologie se spíše dotýká, ale díky za to! (16.12.2017) (menej) (viac)