Pytel blech

Ten film je plný, doslova nabušený, neskutečnými hláškami. „Nevyklánějte se z oken. Není to hezké a hlavně to nemáte zapotřebí. Jde hlavně o pokoj 25....“ Asi to nebylo myšleno jako komedie, ten kritický hlas tam je dost znatelný, ale po těch mnoha desítkách let se z toho stala výborná a zábavná komedie. Ona Chytilová byla vždycky rebelka. Podniková schůze řešící rebelující zaměstnankyni je naprosto ultimátní. Stejně jako komentující hlas v po našimu řeči. Slovo boračisko jsem fakt už strašně dlouho neslyšel. (18.11.2012)

Před odvysíláním snímku na ČT běžel díl seriálu Zlatá šedesátá věnovaný Věře Chytilové a já si znovu připomněl, čím vším je mi ta žena protivná. Její vyhraněný feminismus a povahová dominance si prostě s mým hodnotovým žebříčkem a povahou nějak nesedly. Mimo jiné vyslovila zajímavou větu, že příběh je vábnička pro blbce, kterou používala, když nebylo zbytí, protože příběh je to poslední, co by ji zajímalo. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme si tak nesedli, a s výjimkou Faunova velmi pozdního odpoledne a Šaška a královny jsme se míjeli. Pytel blech představuje svým způsobem protipól Formanových snímků, které mě naopak fascinovaly. Obojí spadá pod škatulku české nové vlny a přece je výsledek tak dramaticky rozdílný. Její první filmy mi víc než co jiného připomínají režijní cvičení na FAMU a mapování možností filmového média. Snímek o dívkách v internátě je plný banalit a připomíná kupu kvočen na malém dvorečku. Celkový dojem: 35 %. (29.03.2016)

„Soudružko, Mája jí řekla, že žádný bůh není, tak Miladka jí za to dala přes hubu a teď sama bečí.“ -„To není pravda, já jsem řekla, že bůh je pára!“ -„Tak naši nás doma honíjú do kostela a ve škole nám říkají, že žádný bůh není, to je zajímavé..“ -„Tak jak to teda je?“-„Děvčata, dneska už to asi nevyřešíme, počkejte na to, řeknu o tom soudružce vedoucí a uděláme si o tom besedu.“ (31.05.2014)

Hraný dokument, hmmm. A jak by vypadal ten nehraný? To by mně fakt zajímalo.Bylo by to asi moc pékné tóčo. To by ten pytel blech taky paní režisérka nemusela vůbec pochytat. Když je někde víc holek pohromadě, tak je to vždycky mazec. Kamera a objektiv foťáku snese všechno. Pobavila jsem se a zavzpomínala na svoje školní léta, ale na intru jsem nebyla. (01.02.2017)

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)