Únoscovia

Lumpačení pánů Parkera a Longbaugha se dost lišilo od zaběhnutého lumpačivého mustru podobně zaměřených počinů, možná právě proto jsem nakloněna přehlížení kiksů a samoúčelností, kterých se pan McQuarrie dopustil a má ochota uvěřit situacím, v kterých dosavadní dárci tělesných tekutin tak nenuceně přeskočili několik levelů, dosáhla nejspíš svého historického maxima. I když mně později bylo umožněno se dovtípit, že pouštění žilou a chámovodem bývá jen zpestřením okurkové sezóny, pro samotnou zábavnost snímku jsem tomu už beztak nepřikládala zvláštní důležitost. Celou mou pozornost si totiž vyžádaly postavy, balancující na hraně psychodramatu a crazy komedie, a to všechny, bez výjimek! Nemusím asi zdůrazňovat, že míra obdivu nebyla stejná - králem večera byl mou jednočlennou porotou prohlášen Benicio Del Toro, na záda mu dýchal James Caan i jeho starý kámoš v depresi - Geoffrey Lewis, na milost jsem vzala dokonce i jeho dceru, Juliette Lewis, na jejíž přítomnost ve filmovém světě mně vždy postačovala omluva, že někdo přece musí hrát absolventy zvláštních škol. Ačkoli na většině záběrů vrhala pohledy, jako by právě kradla v drugstoru, její konečné výstupy byly výtečné, jako ostatně ve všech jejích filmech, které obsahují vyostřené situace :-). A hlášky typu: "Neříkejte kdo, já, ani co" jen utvrzovaly originalitu muziky, na kterou jsem si s chutí skočila. Mrzí mě jen dvě věci - za prvé, nedozvěděla jsem se, co se vlastně stalo v Baltimoru a za druhé mám vztek na české gynekology - z neznámých důvodů našim maminám tají, že v posledním trimestru je nutno chodit s nohama minimálně metr a půl od sebe, snad kvůli lehčímu porodu, nebo tak něco... :-) (31.05.2013)

And what the fuck was that? McQuarrie má jakýsi zvláštní talent točit scény, u kterých nelze rozeznat šibalskou šestákovou licenci od smrtelné vypravěčské vážnosti. Z velké části proto, že k bizarně vypadajícím scénám píše Joe Kraemer patetické hudební podkresy. Takže když těhotná bába kulhá nemocnicí za zvuku střelby, je to úsměvná scéna, ale film se tváří, jako kdyby byla über-dramatická. Není. Dobrou polovinu stopáže jsem řešil, co jsou Únosci zač. Má to být cool gangsterka (náběhy má, ale nadhled ne)? Má to být drama (kde jsou potom nějaké přesvědčivé postavy a motivace)? Výsledek je krajní zmatek, kde mizerné scény (hrdinka vytřeštěně zírající dobrou minutu do kamery bez zjevného důvodu, zoufale přetažený umíráček jedné z postav v autě) střídají podařené. Když se zdá, že se Únosci spokojí s neobyčejně průhlednou gangsterkou (existuje vůbec divák, který nepochopí vztahy dlouhé minuty před tím, než jsou odhaleny?), vytáhnou i jakousi morální šavlovačku o vině a odpuštění. Babylonské zmatení slov a motivací má přesto místy něco jako magnetismus, který udrží pozornost přinejmenším proto, že postavy chcípají jak při epidemii dýmějového moru a finální westernový shoot-out prozrazuje, že režisér má rád staré žánrové klasiky. Del Toro a Kaan jsou navíc velmi dobří. Což se o celém filmu říct naplno nedá... (19.12.2012)

Videl som už stovky takýchto filmov, ale pri tomto som asi tretinu dialógov a polovicu konania postáv nepochopil. Takisto aj stopáž mohla byť o niečo kratšia, keďže tam boli hluché miesta a zbytočné postavy naviac. Ako sa spomínalo vo filme - "niečo vám poviem, táto akcia nemá žiadnu hlavu..." (07.10.2011)

Velmi povedený thriller o jednom nestandardním únosu se skvěle napsanými charaktery a množstvím zvratů. McQuarrie je výborný scénárista a vysloveně si zde s dialogy vyhrál. Postavy jsou jedna zajímavější než druhá a technická stránka je velmi vydařená. Scénárista-režisér se zde projevil v občasné ukecanosti, kdy film zbytečně ztrácí tempo a občasnou vysokou koncentrací zvratů a překvapení, jenž strašně smrdí konstruktem. Film má ale koule (ukáže je hned na začátku) a skvěle baví. Fakt jsem teď zvědavý na One Shot! Chcete si vydělt jednoduchým únosem a místo toho, se brodíte sračkama a krví až někam na jih do Mexika... 80% (13.11.2011)

Těžká stylovka, které by k lepšímu výsledku prospělo odebrání tří čtyř postav a tím zcela nadbytečné příběhové kombinatoriky. Jinak hlavní charaktery jsou skvěle napsané, perfektně typově obsazené (až na Phillipa, jehož bych do téhle polohy netipoval a který těžce překvapil), hudba geniálně dokresluje potřebné atmosferické kontury a sem tam se ukáže i nějaká velice originální žánrová idea. Poctivější tři hvězdy aby člověk pohledal... Mimochodem, finále, které jsem si pustil čtyřikrát za sebou, aspiruje na vůbec tu nejlépe a nejpřehledněji natočenou přestřelku, kterou jsem byl poctěn spatřit. Bravo. (17.07.2005)