Hoří v Paříži?

3 hodinová rekonstrukce o dramatickém osvobození Paříže. Jeden z největších historických pokladů Evropy měl být kompletně zničen, ale naštěstí se spojenci rozhodli město na poslední chvíli osvobodit. Hra o čas a o životy ve jménu symbolu Francie. První polovina je roztahaná a teprve si režisér rovná nohy pro výskok do výšin dramatičnosti. Pak už se to jen zlepšuje a napětí se mísí s hrdostí a těly padlých hrdinů, kteří se snažily za každou cenu porazit německé zlo. Filmu velmi pomáhají doplňující historické záběry z opravdového dění. Finále je smutné i plné pocitu štěstí, že bylo konečně zlo vymíceno a hrdost z filmu tepe jako zplašené srdce francouzského národa. Ta radost z vítězství mě nakazila i když nejsem Francouz, ale vždy mě nadchne odplata vůči trýzniteli. Příběh je sice sice někdy romantizovaný, ale finále to smaže. Je zde mnoho slavných hereckých legend, jen ten anglický dabing byl otřesný, protože vůbec nepadnul na výslovnost herců (bohužel jinou verzi jsem neměl možnost sehnat). (28.05.2013)

Když si film nenajde cestu k vám, musíte si cestu k filmu najít vy sami. Toto je dobrý příklad. Méně známý kus vojensky zaměřené kinematografie 60. let, jenž společně s řadou známých herců velmi detailně přibližuje osvobození Paříže. Bohužel jsem čekal trochu víc. Nepříjemně dlouhá stopáž by šla alespoň z úvodu filmu zkrátit o dobrou tři čtvrtě hodinu, jelikož brzdila celý film. Dále mi je docela líto, že z řad známých herců si skoro nikdo nezahrál "stálejší" roli, a tak jsme Kirka Douglase, Jean-Paul Belmonda nebo třeba Alaina Delona mohli vidět jen velmi krátce a útržkovitě. Film mě lehce zklamal, ale nemůžu mu vytknout velmi dobré, řekl bych až dokumentární zpracování. (11.05.2015)

Mám dojem, že o něco podobného usiloval Otakar Vávra o let později v Osvobození Prahy - ovšem zatímco jeho snímek je nepřehledný, přepatetizovaný a mizerně napsaný, HOŘÍ PAŘÍŽ? Reného Clémenta je i přes širokou škálu postav a dějových linií naprosto nematoucí, patetický je jen zdravě a navíc působí poměrně autenticky. Scénář Gora Vidala a Francise Forda Coppoly není žádné literární veledílo, ale napsaný je rafinovaně. Řada osobností francouzského a amerického filmu se objevuje převážně v malých rolích, kde buď mají, nebo také nemají co hrát - největší pozornost tak strhává stabilně skvělý Gert Fröbe v roli německého generála. To je další velký klad filmu - co do postav není vůbec černobílý a stereotypní; ne každý Němec je zlý, ne každý Francouz dokonalý. Dále tu máme skvělou hudbu Maurice Jarra, rafinovaně využívající motivy z Marseillaisy, aby ji na konci nechal naplno vypuknout a capella v podání běžných lidí z ulice. Závěrečné symbolické rozeznívání zaprášeného zvonu je velkým filmovým okamžikem, ovšem daleko více na mě o chvíli dříve zapůsobila drobná scénka, ve které spojenečtí vojáci jdou z oken bytu přívětivé staré dámy (dokonalá Germaine de France) ostřelovat německou jednotku a ona se na ně s šálkem kávy v ruce a nadšením v očích dívá. Nebo ještě předtím kouzelná rolička Simone Signoretové coby majitelky kavárny. Podařený historický opus, který v našich podmínkách stále chybí. (20.03.2009)

Ve filmu hrají epizodní role největší francouzské, ale i americké hvězdy své doby, takový velikáni a oni tam maj mají třeba jen dvě minuty třeba Kirk Duoglas nebo Alian s Belmondíkem tam mají společnou scénu trvající cca 30 sekund, nicméně není se čeho bát, film i přes svou délku vůbec nenudí. Samozřejmě být Francouz a znát všechny detaily a významné osoby jejich pařížského povstání užil bych si film do absolutní mrtě, ale to není chyba filmu. Film poměrně reálně vypráví o tom jak probíhalo pařížské povstání, strach reálné umrtí, kvalitní dialogy, nejvíc mě dostal, když jeden z velitelů odboje říká spojeneckým důstojníkům, že když nepřijdou Paříži na pomoc tak jim to nikdy nezapomenou, nikdy. Byla to velmi dramatická scéna a já si při té scéně vzpoměl na 1938, taky vám to nikdy nezapomenu. V některých ohledech mě situace v Paříži připomínala totžnou situaci v Praze o rok později jen s tím rozdílem, že přebírání prefektury mě tady přišlo až příliš snadné. Možná se mohl film více zaměřit i na politickou roztříštěnost odboje. Líbilo se mě jak němečtí důstojníci nebyli znázorněni jako stroje bez vlastních myšlenek a o vůdcově rozkazu vymazat Paříž z povrchu zemského měli své pochybnosti. Je super vidět, že Francie na téma válka válí nejen v sektoru komedie, ale i v sektoru drama. (26.12.2013)

Velkolepá infúze národního sebevědomí s ohromným rozpočtem a přehlídkou hereckých hvězd v malých a epizodních rolích. Potěšil mě především kanovník Paul Crauchet, generál supergentleman Claude Rich, hostinská Simone Signoret, zrádce Jean-Louis Trintignant a Marie „Nšo-či“ Versini v roli odbojářky Claire. V ději se snadno zorientuje i divák historií nedotčený: poražení Němci chtějí na rozloučenou vymazat Paříž z mapy a Francouzi jsou proti. Jedinou slabinu filmu vidím v hudbě, která byla na válečný snímek příliš vítězná a ani ve vypjatých okamžicích nedovolila zapomenout, že už je dobojováno. Což je sice pravda – a dobře – ale atmosféře to nepřidá. (21.11.2011)