Precitnutie v Garden State

No, Zach Braff mě docela překvapil, jak dokázal režírovat a hrát zárověň a přitom z toho vziknla příjemná romantická komedie, ale přece jenom větší hereckou zásluhu na tom má Natalie Portman, ta je podle mě fakt skvělá a přitom ještě dokáže být roztomilá. Nikdo jiný než Portman a Braff si tady ani nezaslouží pozornost, film stoupá a padá s jejich výkony. Nižší hodnocení dávám jen kvůli takovýmu divným začátku, jinak bych snad dal i plnej počet (12.07.2006)

Veľmi dobrá Braffovina o mladých ľuďoch hľadajúcich si miesto v živote. Super postavy, nevtieravý humor (ani by som to nenazýval komédiou). Ešte lepšie ako POSLEDNÍ POLIBEK... Ak ste kvôli nadmernej divnosti nezvládli NAPOLEON DYNAMIT, Garden State je omnoho stráviteľnejší filmík o pár zvláštnych týpkoch... (10.03.2013)

Krom několika krásných absurdností se mě snímek nijak nedotkl. Mám rád scény s křečky, psy i bazénem, ale bohužel jsou to jen úsměvná oživení nudné kaše. Vím, že dvě hvězdičky jsou možná příliš přísné hodnocení, ale tohle je přesně druh filmu, kde za den nebudu vědět, o co šlo. Garden State odepisuji, i když je Portmanová roztomilá. (27.08.2009)

Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčí tři. Proč? Protože po Bokovce a jiných, tematicky spřízněných nezávislárnách o sympatickém hridinovi s traumaty, jenž někam přijíždí aby si v hlavě srovnal svůj život a našelk němu klíč, mi Garden State až příliš snadno zapadl do zajetých kolejí a ozkoušených postupů (právě viz Bokovka). Odkládaný první polibek, opakované nasazování dojemné hudby, slza a konec... to všechno šikulka Zach Braff namíchal úplně stejně jako řada jeho kolegů před ním. Fajn, ale pro mě osobně velice průhledné, předvídatelné (jak inscenačně, tak obsahově), zkrátka ne až tak zajímavé jako pro zbytek publika. (04.04.2005)

„Pokud se nebudeš umět zasmát sám sobě, tak se ti bude život táhnout víc, než bys chtěl.“ Andrew se plouží životem v odevzdaném útlumu. Až úmrtí matky ho donutí poodhrnout mlhu svého světa sedativ a vydat se domů, do New Jersey na pohřeb. „Stalo se ti, žes překročila tu hranici, kdy si uvědomíš, že dům ve kterém jsi vyrůstala už dávno není tvým domovem. Najednou, dokonce i když máš stále střechu nad hlavou, se vidina domova rozplývá. Jako kdyby se ti stýskalo po místě, které ani neexistuje.“ Kromě kamarádů ze střední, na které naráží doslova na každém kroku a otce s kterým se nenávratně odcizil. Tady potká živel jménem Samantha. Něžný film o hledání pocitu bezpečí, důvěry, sebe. Trochu smutný, trochu veselý, trochu k zamyšlení a jeho pohodová nálada se dokázala přenést i na mě a to i díky skvěle vybrané hudbě. (19.02.2006)