Kým sa zotmie

Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85% (25.02.2018)

Bez příkras a naostro podaný osud spisovatele Reinalda Arenase. Ukázka jakým způsobem byla determinována jeho tvorba životem v nepříliš jednoduchých podmínkách Kubánského režimu. Pro někoho drsný, pro někoho odpudivý, pro mě tak jak bych si představoval pravdu. Úžasně zahraný a dobrá volba herců, jsem rád, že Depp měl jen dvě menší role, bojim se, že by do příběhu i přes jeho veliké kvality nezapadl. Se Schnabelovým Basquiattem (o životě malíře) 2 výborné filmy přirozeně podané a zajímavě natočené a zahrané. (27.09.2007)

Reinald Arenas, kubánský básník a spisovatel, neměl věru jednoduchý život. Kromě svého díla dráždil místní úřady i svou neskrývanou homosexualitou. Několikráte byl ve vězení, než se mu v roce 1980 podařilo vycestovat do USA. Zde ale brzy umírá na zákeřnou nemoc ... Už jsem psal několikrát, že životopisné filmy moc rád nemám - většinou se u nich dokážu uzívat nudou, a leckdy i skoro usnout. Ale někdy mne i tento druh filmů mile překvapí - nedávno třebas Basquiat, a nyní zas Before Night Falls. Oba filmy mají hodně společného - např. jsem o hlavním hrdinovi až do shlédnutí filmu nikdy neslyšel (jojo, jsem holt hotentot), umění produkované ústřední postavou jde úplně mimo mne (taky jsem ajťák, a obrazy, básničky a podobné nejsou moje hobby) a i stylově mi filmy přišly podobné (ha, až teďka jsem si všiml, že je má na krku stejnej režisér - to leccos vysvětluje). A taky mne v obou zaujal nelehký život hlavního hrdinu (fakt to maj ti umělci těžký, kdyby se tak naučili programovat). Javier Bardem, jak ho moc nemusím, tak bych řekl že zde předvedl svůj životní výkon - asi není moc lehké zahrát homosexuálního kubánského básníka. Škoda jen malých rolí Johnnyho Deppa, a ostatních známějších tváří... (30.08.2012)

Lyrika, kterou jsou protkány prózy Reinalda Arenase, je nezfilmovatelná. Na tom, že film přesto vládne neuvěřitelně melancholickou poetickou atmosférou, má lví podíl Javier Bardem. Zajímal by mne okamžik, v němž si režisér Schnabel uvědomil, že tento čistokrevný MACHO je tím jediným, kdo básníkovi propůjčí nevídanou křehkost, něhu a čistotu, bez nichž by jeho výlučnosti diváci jen stěží porozuměli. Toto je role, za kterou si měl Bardem odnést svého prvního Oskara. 90% (14.11.2007)

To bylo značně ponuré a lehce depresivní, i přes spalující kubánské slunce. Film popisující veškeré zásadní životní útrapy spisovatele Arenase je v podstatě životopisným hraným dokumentem a nijak výrazně neoslní rádoby hollywoodským kořením v podobě sexuálních zážitků a jiných dobrodružství. Nicméně hlavní postava, resp.herec, jenž jí ztvárnil, zahrál přesvědčivě ve všech scénách a za to mu patří obdiv. I když mě zklamala reklama, která líčí film o kontroverzním umělci, sexuální revoluci, homosexuální napětí a johnyho deppa. Všeho tam bylo tak jako v náprstku. Moderní historici by možná byli ze snímku v extázi a humanisti a zastánci lidských práv nepochybně také, ovšem pro mě to bylo poněkud nudnější, popisné dílo, které bylo maximálně podtrženo úryvky z Arenasovi tvorby, která je asi dobrá a inteligentní. (16.12.2010)