Kopytem sem, kopytem tam

Nemám rád osmdesátá léta a tudíž ani filmy produkované v této době, i když je pravda, že toto dílko nebylo zas tak špatné. Ale paní Chytilové zřejmě nikdy nepřijdu úplně na chuť. Látka je to zajímavá, ale dalo se z ní vytěžit mnohem více, tématika hrůznosti onemocnění AIDS se mohla ještě více zdůraznit, mohli se vybrat lepší herečky do ženských rolí. Dále by filmu prospělo zkrácení a to minimálně o půl hodiny (128 minut je opravdu hodně). Ale přesto, své místečko to v naší kinematografii má a mělo by se to pouštět (ve zkrácené podobě) v rámci očisty na základních či středních školách. A to ohrožení AIDS jako polemika s komunismem - to je prostě celá Chytilová - myšleno v dobrém.. (30.08.2012)

Rozporuplné, jak je u Chytilové zvykem. Před dvaceti lety bych dal možná i plný počet. Jenže velká část kouzla a působivosti vyprchala. Spojení režisérčina rukopisu s poetikou divadla Sklep byla rozhodně zajímavým tahem a typicky sklepácké pasáže jsou taky tím nejlepším, co dneska film nabízí. Pak je tu obligátní chytilovské moralizování, někdy přesvědčivé ale často křečovité a doslovné, což platí hlavně o přepáleném závěru. Tehdy to byl odvážný počin nejen politicky ale i reflexí morálního rozkladu vztahů na pozadí aktuální hrozby AIDS, která ale s odstupem času na aktuálnosti dost ztratila. Co tenkrát šokovalo a úspěšně navozovalo atmosféru strachu, dnes už takovou sílu nemá. Čas byl v tomhle případě nemilosrdný. 70% (20.02.2011)

Začínám mít pocit, že nejlepší filmy na území Československa se točili v 60. letech a také na konci 80 a přelomu 90. let kdy začali tát ledy a tvůrci mohli být trochu odvážnější. Snímek Věry Chytilové je toho důkazem. Chytilová skvěle vystihuje atmosféru doby a myslím vybrat pro to představitele Divadla Sklep byla správná volba. Filmu rozhodně nechybí specifický humor, který možná nesedne každému, nebo ne tomu, kdo nemá zrovna v lásce Sklepáky. Stejně tak jsou zde různé další bizarní výjevy, občas nějaké pseudofilosofické úvahy a sny, nad kterými hledáme logiku jen těžko. Stejně tak z filmu srčí Chytilové názor na muže a i ženy, kteří jsou promiskuitní a za ,,závislost" doplatí. První půlka filmu je v takovém odlehčeném duchu, ale jakmile se nad hlavními postavami stáhnou mračna v podobě infekčních chorob, dítěte u kterého nikdo neví kdo je otcem (protože každý souloží s každým) a samozřejmě nové nemoci AIDS, zábavy a taškařic ubývá. Film určitě byl v době vzniku jakýmsi varováním. odrazem tehdejší společnosti a odvážným kouskem. Dnes je to takový dokument pro ty, kteří buďto na tuto dobu zapomněli, nebo ji nezažili (jako třeba já). A funguje myslím stále výborně. Nabízí se srovnání s Kouřem, hlavně v té ulítlosti a kritice socialistické společnosti a myslím, že takové srovnání je zcela na místě (ačkoliv Kouři chybí ten varovný apel). Pokud jste Kouř viděli a líbil se vám, myslím si, že se vám stejně tak bude líbit i Kopytem sem, kopytem tam. Snad jedinou zásadnější výtkou je fakt, že tento film by snesl kratší stopáž. 8/10 (14.04.2021)

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

Krásná demonstrace toho, že atmosféra devadesátých let nepřišla jentak ze dne na den, ale spíš vyplynula ze situace a zárodky bychom nejspíš objevili už za končící normalizace. Jak dokázal Forman zachytit trapné Čecháčkovství šedesátých let, udělala to Chytilová u let osmdesátých a devadesátých. Stále nevím, nakolik proto, že se v té době sama utopila a nakolik ze záměru. A bohužel se mi výsledek spíš z principu, než že by mě bavilo ho sledovat. (13.03.2014)