Kalamita

Vrstev, paralel a metafor by se dalo najít požehnaně, ale film by fungoval i pro diváky neznalé reálií normalizačního Československa. Díky přirozenému Polívkovi proplouvajícímu životem s grácií inspektora Clouseau, film šlape jako absurdní zamotaná veselohra. Ulítlý scénář kontrastuje s neodbytně realistickým režijním stylem Věry Chytilové a spolu s hudbou Laco Decziho dává snímku specifickou atmosféru. Škoda že cenzoři na Barrandově stříhali jak vzteklí, protože tady bylo našlápnuto na na něco výjimečného. I tak vznikl malý klenot. (11.12.2020)

Dílo, které ochotně vypráví všemi filmovými prostředky, nezapře, jak plnokrevnou režisérkou Chytilová bývala, a nezastře ani její kousavost a nenaladěnost na tupé sociální poměry, v nichž jí bylo dáno tvořit a živořit (ne že by snad kterýkoli opravdový umělec a myslitel v lidských dějinách žil v lepších, ale každý mohl reflektovat a potírat právě jen ty své vlastní, konkrétně nešťastné okolnosti, a Chytilová se svojí doby ujala z gruntu nepřehlíživě). Když Polívka vztekle a rezignovaně mrští dveřní klikou o podlahu a kamera na vteřinu udělá looping, srdce poskočí. Světla a protisvětla, plíživá rezignace a stagnace pronikající dialogy, gesta, pohyby i životní situace postav, nevšímavé, kratičké meziprůzory do jejich soukromí zákulisí, povrchní mělkost a roztěkanost soubytná s prozníváním prastarých pořádků a obyčejné selské moudrosti a soustředěnosti, dokonce i ústrojná sice, částečně ukotvená v ději a dějišti a přece nad oboje osvobozená a o zcizené a neznámé svobodě hovořící filmová hudba... a v protikladu k nezáživnosti zpracováváného tématu chtivá, rvavá a nadržená kamera, živost režisérského oka, nadupaného, ohmatávajícího a dál nenasytně rostoucího vědomí - a jednota, soubytnost obého, skrze niž tady z nezbytnosti vzniká film. *** "Prosím vás, jakápak lavina, to se jenom sesunulo větší množství sněhu." (22.07.2014)

Polívka ako strojvodca? Nuž, proti gustu, žiaden dišputát. Veľmi neobyčajný film s dejom, ktorý by som vážne nečakal. Je to aj mierne pochmúrny film, zimný film s určitou romantikou, ale ako komédia aj trošku suché, skôr by som to nazval tragikomédiou. Myslím, že celkom dobré a vystihujúce vtedajšie Československo. (06.09.2012)

Koukám, že Bolek Polívka řádil už za mlado ve filmech jak ho znám z Kurvahošigutntág. Ještě aby ne. Kalamitu točila stejná režisérka a řekl bych, že film jako takový je to vydařený. Vydařený hlavně proto, že tam je Bolek Polívka, ten tomu dodává šťávu, blbost a grácii umělce, takže jsem se nenudil od začátku až do konce. Je vidět, že Valašský král uměl. Takové postavy hrát prostě uměl. Sice to není tak sprosté a drzé jako právě Kurvahoši, ale bejt to točené v té době, asi by se tvůrci taky nebránili. Každopádně Kalamitu s ním srovnávat rozhodně nechci. Jenom mi obě postavy zahrané Bolkem Polívkou přišli hodně společné a přesto právě zábavné. No a za druhé právě díky Bolkovi jsou oba filmy tak úspěšné a oblíbené. Na to, že je to staré skoro třicet let tak klobouk dolů. --- Jaká je to barva? - Toto? To je taková bordó... (10.05.2008)

----- "Jak to, že nejsou lidi ? A kde všichni ti lidi jsou ?" ----- Komedie, která si nebere servítky. Její nápady jsou smělé, třaskavé - a místy až lehce absurdní, leč okoukané přímo od života ... tudíž neztrácí ani na okamžik půdu pod nohama, přičemž její nadhled je naprosto odzbrojující. Zdá se, že se ničeho nebojí, když s drzým úšklebkem vstupuje na tenký led ... aby cynicky nastavila zrcadlo době, která ji stvořila. Nicméně ve výsledku není zdaleka  tak tvrdá, jak vypadá, neboť v jejím náhledu se skrývá i pochopení ... a jakási shovívavá laskavost. (15.01.2022)