Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Laco DecziHrajú:
Bolek Polívka, Dagmar Bláhová, Zdeněk Svěrák, Václav Švorc, Antonín Kubálek, Bronislav Poloczek, Štěpán Kučera, Jana Synková, Marie Pavlíková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pestrý, epizodicky bohatý dej filmu je organizovaný okolo candidovského príbehu mladého muža, ktorý sa snaží v živote plnom úplatkárstva a promiskuity, preraziť podľa svojej cti a svedomia. Opúšťa vysokoškolské štúdium, aby nadviazal na rodinnú tradíciu ako strojvodca horskej lokálky. Zmysel pojmu "kalamita" rezonuje takmer vo všetkých jeho ľudských kontaktoch: jeho predstavy o poctivosti, nezištnosti a úprimnosti neustále vstupujú do konfliktu s realitou. Záverečná skutočná kalamita, keď jeho vláčik zavalí horská lavína, poskytne satisfakciu jeho viere v krásu života: ľudia uväznení pod snehom precitnú zo svojej mravnej letargie a pri záchrannej akcii naplnia činom pojem solidarita (vtedy prestane v kalamitnej krajine snežiť a utíchne vietor).
Film pulzuje ironickým humorom, zvedavo živou kamerou, ostrým strihom a znamenitou zvukovou rovinou. Rad estrádnych výstupov, gagov, mrazivých satirických čísel, smiešnomilostných dialógov, slovných klauniád a izolovaných mikrosekvencií neslovných etúd (v ktorých Decziho útočná hudba podkladá triešť mihotavých záberov), vytvára výrečne znervózňujúci pohyb Šlapetovej kamery, Brožkove útočné strihy a nekašírované dialógy s bohato odtieňovanou intonáciou reči. Svet Kalamity nemá horkokrvnosť toho v Panelstory - tu sú už skoro všetci "zabývaní vo svojom kupé", len Polívkov usmievavý hľadač cestuje v hlbokom zmysle tohto slova. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (221)
Bolek Polívka mi připomínal spolužáka ze základky, který chodil do školy v nádražácké čepici, na lavici vedle penálu a lahve s pitím měl plácačku výpravčího, smrděl vyjetým olejem motorového osobáku a uměl namalovat lokomotivu jedním tahem. Celý film Kalamita pak zase připomíná každou druhou cestu ze Třebové do Prahy s Českými dráhami. Jestli bylo účelem zkritizovat socialismus, lavina mě o pár desítek let minula. Naštěstí. ()
Parádní moralistická satira, sarkastický portrét reality reálného socialismu (úpadek společnosti a její morálky), kde nic nefunguje, nikdo se o nic nestará, nikdo nic nechce dělat, navíc už vůbec, dělám jen do výše svého platu, pokud možno tedy co nejméně a hledím si jen svého, avšak jestli jste si všimli tak s plným pultem v řeznictví, takže zas tak špatné jsme se neměli a ty ceny..:-) Bolek v roli jakésiho idealisty Honzi Dostála, zahrál bravurně, poprvé po vedením paní Chytilové, k níž měl zvláštní vztah, jeho role byla upřímná, nesměla, neohrabaná ale i naivní, pokud bych ji měl k někomu přirovnat tak to bylo herectví něco mezi Burianem a Pucholtem ze šedesátých let pod vedením Formana, aniž by tedy oba nějak přímo kopíroval. Zdařilý film s parádní pohyblivou kamerou, jako celek sice slabší ale film je hlavně o jednotlivých postavách jejich charakterech a psychologii, hlášek a vtipných situací, lavinové finále bylo natočené vskutku velmi autenticky, ostatně jako celý film...Film by měl shlédnout povinně mašínfíra Sranda Grossů, aby si zavzpomínal na začátky své později velmi úspěšné kariéry:-) Jen více takových vysokoškudláku s posláním jako měl Bolek a uvidíte jak se za chvíli budemem mít všichni dobře:-) ps: ddt: Super komentář Pshimi-Enšpígl, naopak zajímavý : subjektiv, sportovec, Marigold. ()
Kalamita začíná jako ironická komedie, postupně se však přidává hořkost a konec se už nese skoro v psychologickém dramatu; každopádně celý film je prostoupen satirickým podtónem. Humor, přestože ho zde není zase tolik, nestojí na vtipných hláškách, ale až absurdních a přesto lehce uvěřitelných scénách (nejvíce mě stejně rozesmála návštěva na Informacích nebo také hned ta úvodní při objednávání pití). Na jedné straně stojí civilní a naivně idealistický Polívka, na druhé hlouček směšných postaviček s hezky pokřiveným náhledem na svět. Ten se ukáže v celé své kráse v závěru snímku, kdy všem těmto lidem, takřka bez špetky empatie, začnou šíleně téct nervy a jediný hlavní hrdina dokáže zůstat nad věcí a rozumně jednat. Tuto nenápadnou morální sondu oceňuju slušnými 4* a dost dobře nechápu, že se ke mně dostala až po tolika letech. ()
Slušná komedie s vynikající zimní atmosférou (nepamatuji si, kdy naposledy jsem viděl tak nádherný popis tohoto období), škoda, že přítomnost jinak bezchybného Bolka Polívky ubližuje filmu v tom, že jsem si i díky moravskému bardovi často vzpomněl na jeho životní roli v Dědictví, která je ale charakterem úplně odlišná než tahleta - Bohuš rozhodně nebýval takový nešika a smolař. Oproti pozdějšímu dílu Chytilové je navíc tento film odlišný v tom, že ta hořkost, propojená zde ruku v ruce s prim hrající komedií, je zde značně cítit. Ovšem když na to tak přijde, tak srovnání s Dědictvím je trochu mimo mísu, i když hlášky jako "Pivo podáváme jen k jídlu" vyvolávají vzpomínky (nadto si myslím, že ta věta tady není zrovna vtipná). Mimo vtipných scén je film zajímavý i jako ojedinělé setkání pánů Polívky a Svěráka, kteří představovali vždy odlišný typ herectví a humoru. Sice jsem už před filmem věděl, že Chytilová dokáže běžný život převést na plátno přijatelným způsobem, ale i tak té půldruhé hodiny nechci nějak litovat, už kvůli osobitému Polívkovi, který, jak vidno, se už v mládí jevil jako výrazná postava tuzemského herectví (a i dnes ze svého naturelu nic neztrácí). ()
Vrstev, paralel a metafor by se dalo najít požehnaně, ale film by fungoval i pro diváky neznalé reálií normalizačního Československa. Díky přirozenému Polívkovi proplouvajícímu životem s grácií inspektora Clouseau, film šlape jako absurdní zamotaná veselohra. Ulítlý scénář kontrastuje s neodbytně realistickým režijním stylem Věry Chytilové a spolu s hudbou Laco Decziho dává snímku specifickou atmosféru. Škoda že cenzoři na Barrandově stříhali jak vzteklí, protože tady bylo našlápnuto na na něco výjimečného. I tak vznikl malý klenot. ()
Galéria (11)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (24)
- Přestože je v závěrečných titulcích filmu uveden Jiří Pecha, ve filmu se neobjeví. Při schvalování filmu bylo vystřiženo okolo třiceti scén nebo situací a Pechova sedmiminutová role byla jednou z nich. Vystřižený materiál se nedochoval, poslední části filmového pásu byly vyhozeny počátkem 90.let při privatizaci Barrandova. (BoredSeal)
- Vzhledem k předpisům, které platí dodnes, všechny scény, při kterých Bolek Polívka (Jan Dostál) řídí vlak, řešila Věra Chytilová jednoduchým trikem, kdy byl vlak buď tažen jiným vlakem, a pak skutečně držel řízení ve svých rukách on nebo, pokud záběr nedovolil jinak, seděl v křesle strojvedoucího, ale ruce patřily některému ze zkušených železničářů, kteří se natáčení zúčastnili. Nejčastěji jimi byli pánové Stracke z Antonínova a Vedral ze Sržovky. (Silencia90)
- Kalamita se sice nestala tak zvaným trezorovým filmem, ale postihl ji zákaz promítání v centru Prahy a nesměla mít žádnou propagaci. Lidé na ni přesto stáli dlouhé fronty. (Silencia90)
Reklama