Dům na Ořechovce

Na svou dobu překvapivě kvalitní a řemeslně vskutku výborný film vybočující mimo schematickou tvorbu tohoto období rozvíjející budovatelskou tématiku, scénáristé chytře komparují dva protichůdné rastry reflektující bytovou krizi 50. let - danou situaci zobrazuje vždy pohledem mladé nastupující generace (pohledem mladého manželského páru a pohledem požadavků podnájemníka) a posléze tutéž situaci zobrazí pohledem generace staré, odcházející, v ideologickém smyslu jistě přežité, prvorepublikové, pohledem práv majitelů bytu/nemovitosti...což režisér Vladislav Delong ještě umocňuje dobrou řemeslnou stránkou, kvalitním výběrem i vedením herců, zajímavou mizanscénou, za zmínku stojí i dobrá práce s kamerou a využívání silných hudebních motivů k až expresionistickým momentům. Tento čenobílý film je překvapivě nečernobílý, neboť se snaží těžkosti spjaté s poválečnou situací a budováním lidově (ne)demokratické republiky nahlížet z více než jednoho shora schváleného a nařízeného pohledu...i když jistý ideologický a propagandistický rozměr by se dal najít i tady, podprahově se prstem ukazuje na viníky dané špatné situace, nikde se to neříká přímo a vždy je snaha ukázat i motivaci ,,sobeckých" majitelů vily... Velká škoda, že Vladislav Delong stihl natočit všehovšudy jen pouhé 4 celovečerní filmy, byl to bezesporu režisérský i scénáristický talent... (26.05.2020)

Příběh o dvou generacích a jejich propasti mezi nimi. Je tady vyprávěn jeden příběh z pozice starší generace, kde herecky dominuje Jan Pivec a já se dokázala vcítit do toho, co prožívá s manželkou a vzápětí tu samou situaci slyšíme z úst mladého doktora, který je v tom domě v podnájmu a už tenkrát ho skvěle zahrál Jiří Vala. Najednou jsem zjistila, že dokáži pochopit i tu mladou generaci, vždyť jsem jí prožívala stejně i když o pár let později. Určitě má i v dnešní době svojí výpovědní hodnotu a možná v daleko větší míře než tenkrát, kdy většina z nás byla ještě na borůvkách. Pana Delonga budu muset lépe poznat ještě z jiných filmů, pro mě je jeho filmografie zatím poměrně neznámá....P.S. Navíc má pro mě tenhle filmový kousek ještě nostalgickou hodnotu, protože jsem poměrně dlouhou dobu chodila na Ořechovku do kina. (05.01.2019)

,,Tak my jsme pro něj nepotřební lidé... Ale člověk ještě není nepotřebný, když je v penzi." Hodně zajímavý vstup do komorního filmu s příchodem soudce a zpětně odvíjejícím se příběhem mi připomněl Takovou lásku, tématem podnájmu a bytové krize Prvního a posledního. Tyhle snímky i spousta dalších, jsou hodně cenným obrazem doby a nadčasových lidských příběhů, byť někdy možná s drobnými nedostatky. Skvěle odvyprávěno, zrežírovano a zahráno (Jan Pivec jako byrokratický tyran bezkonkurenční, mladý Jiří Vala se taky skvěle předvedl). Zde ve vyprávění především oceňuju pohled na vzniknutý konflikt ze dvou různých stran, v druhé polovině včetně obohacení již známých či načrtnutých momentů o další detaily. Spočátku to spíše vypadá na neúctu mladých lidí k starším, postupně se pro svou byrokracii a neschopnost pochopit mladé těmi nesympatičtími stávají právě ti nejstarší. Očekávaný optimistický závěr je zde poněkud hořkým optimismem do budoucna a nutí k zamyšlení. Kolik takových prázdných nebo jedním, dvěma lidi obydlených vilek a velkých domů stojí ukrytých dodnes? (85%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) (04.01.2019)

Krásná, stará a poněkud chátrající vila ve vlastnictví důchodového manželského páru a mladý nájemník, který jim zatápí. Rozhodně zajímavý počin, nutí k zamyšlení. On ten začínající doktůrek nebyl zas tak arogantní, jak by se mohlo na první dobrou zdát. A ten nevrlý stařec nebyl zas takový pes, aby se mu nedalo rozumět. Mládí holt chybí trpělivost a pokora a stáří chce mít svůj klid. Moc pěkně natočeno, hudba velmi dobře zvolena a Jan Pivec s Jiřím Valou hrají první ligu, spokojenost. (12.08.2017)

Poválečná bytová krize a její fatální důsledky. Jedna vila, dva nesmiřitelné souboje. Starý, zkostnatělý profesor opečovávající svou sbírku sukulentů a mladý ambiciózní lékař hledající pevné zázemí pro rodinný život. Film nabízí dva retrospektivní pohledy na události předcházející tragickému vyústění mezi oběma zúčastněnými stranami a nechává diváka nahlédnout do složitého podhoubí střešovického domu. Celkový dojem kazí snad jen zbytečně jednostranný závěrečný výpad proti starým pořádkům, jejichž čas dávno vypršel. I přesto se, také prostřednictvím hereckých výkonů výtečného Jana Pivce, Jiřího Valy a Marie Tomášové, jedná o slušný film s výrazným dramatickým potenciálem, poukazujíc přitom na problémy tehdejší společnosti. (29.12.2015)