Pohŕdanie

Opat cirociry art tak, ako to dokazal len jean -Luc Godard. Mne ako artovemu divakovi sa film rozhodne pacil. Ba co pacil, bol som fascinovany filmarinou, postupujucim pocitom, ze lasku on +ona nieco nahlodava a pomaly koroduje: Naha Brydzit Bardott bola nadherna, filmarsky na urovni. Namakani boli aj herci ako Michel Piccolli /Pohrdani, Nenapadny puvab Burzoazie 1972/, Jack palance /Sam v temnote 1982, Vamos a Matar Companeros 1970 a Panika v Ulicich 1950, videl som aj rezisera Fritza Langa /Velky Zatah 1953, While the city Sleeps 1956, Ministrerstvo Strachu 1944/. U mna so Lucom- Godardom plati osvedcene Truffautovo : ani s vami prilis, ale ani bez vas. Hlavne o5 - nech to nevidi Verbal ani Stuntmanmike a rozhodne nie Jaklee - reziser sa nevyziva v brutalnych masakroch a v zabijani ludi, jak je tomu v tej sracke Takovi normalni zabijaci. 77 % (06.02.2018)

"Fritz Lang. Natočil ten western s Marlene Dietrich, který byl úžasný." - "Já mám raději M." - "Zloducha?" - "Ano. Ten byl včera v televizi. Moc se mi líbil." Jednoznačně vrchol celé projekce a moment, který mě nechal se při sledování filmu dojmout (mimochodem teprve potřetí). Chtěl jsem původně napsat i něco víc k filmu obecně, ale myslím si, že místo rozboru plného cizích slov spíše stačí nechat promluvit emoce. Francouzská herecká legenda září svým neodolatelným půvabem (pověsti nelhaly) a německá režisérská mile překvapila slušnými hereckými vlohy. (10.06.2010)

On ji miluje, ona jeho již ale ne. V tom spočívá celá krása a tragika tohoto filmu. Režisér mě dokázal hluboce emocionálně zainteresovat do zoufalé potřeby scenáristy Paula zjistit PROČ?, moc jsem mu fandil aby uspěl a dokázal vyřešit svůj problém, přestože už s v průběhu děje začínáte cítit, že se to nepovede. Hrdá a odtažitá ( a nádherná ) Brigitte Bardot zahrála své pohrdání výborně. Godardova režie a Coutardova kamera dělají hodně. Interiérové záběry hlavních postav snímané z velkého odstupu, např. vedlejšího pokoje, pohyb kamery mezi obličeji Michela Piccoliho a Brigitte při konverzaci u stolu, scény u přímořského sídla, nádhera! A pak je tu ještě jedna složka, který dělá mimořádnou práci - hudba George Delerua - smutná, tragická, emocionální - a vystačila si s jedním jediným motivem! Použil ji i Marty Scorsese ve svém Casinu. (31.10.2005)

Tak tahle Godardova adaptace knihy Alberta Moravia mě neuvěřitelně baví. Godard je tentokrát velmi pomalý a intimní, a snímek buduje tak, aby nejen Camille, ale i divák Paulem nakonec pohrdal. Hlavní však je že je vše tak nenápadné, že divák a vlastně ani Camille neví pořádně proč. Baví mě taky to "přiznání" existence filmu - pohled na kameramany atd. No a samozřejmě baví Brigitte Bardotová, která je prostě neuvěřitelná. Jak tím jak vypadá, tak také skvělým herectvím. Jerry, don't forget. The gods have not created man. Man has created gods. (01.05.2011)

Na úvod musím napůl v žertu (ale tím pádem i napůl vážně) podotknout, že ačkoliv jsem se narodil v devadesátých letech, pokud po mně váš film hodí nahou Bardotku, nebo ještě lépe nahou Fondovou, asi vám leccos odpustím. :-) Ale z jiného soudku... Pohrdání je fascinující. Godard vám bez sebemenších rozpaků do ksichtu flákne půlhodinovou scénu, ve které dva manželé chodí po bytě a hašteří se. 34 minut krouživé hádky o několika různých věcech, ale vlastně jen jednom. A nenudí to! To by nezvládnul ani Tarantino. Nudit to maličko začne až ke konci filmu, protože tohle téma - téma lásky, která zmizí zničeho nic - je tady ústřední a postavy se zasekly na mrtvém bodě a jsou neschopné se někam posunout. Ale stejně nemyslím, že by to byl velký problém. Naopak je to možná ta nejrealističtější součást tohoto snímku. Z čeho ale ani náhodou nejsem moudrý, je samotný závěr. Ať už mluvíme o Moraviově románové kostře, nebo Godardově interpretaci, nemám nejmenší ponětí, jestli se jedná o trochu lacinou, neoriginální a ne moc povedenou (anti)pointu, anebo o vztyčený prostředník všem kritikům, producentům a mainstreamovým divákům světa. Bohužel se spíš příkláním k tomu prvnímu, ale i tak ve mně dojem z Pohrdání převládá kladný. A hlavně intenzivní. Protože o tomto snímku budu ještě nějakou dobu přemýšlet, rozebírat ho a zase si ho v hlavě skládat dohromady. A o tom umění je, no ne? Navíc to má výborný soundtrack, který mi připomíná pár mých jiných oblíbených soundtracků (evidentně tu někdo od Delerueho nehezky kopíroval). (04.05.2018)